Mohl byste promluvit o pohlavní zdrženlivosti v souvislosti s dosažením vyššího vědomí?

Sri Chinmoy: “Vyšší vědomí” je nejasný pojem. Jestliže někdo řekne: “Toto je mé vyšší vědomí,” druhá osoba řekne: “Mé vyšší vědomí je nekonečně výše.” Třetí osoba řekne: “Ach, z mého pohledu, je to všechno nízké vědomí. Když pozoruji tvé vyšší vědomí, vidím, že je rovné mému nejnižšímu vědomí.” Namísto toho používejme slovo “aspirace”.

V své aspiraci musíme poznat, jaký je náš cíl. Musíme poznat, jak vysoko chceme jít. Pro dítě je několik stop velmi vysoko, ale pro dospělého je to zcela nízko, a pro pilota v letadle to není vůbec žádná výška. Když naše aspirace roste, stoupá nekonečně výše, než vyletí jakékoliv letadlo. Jestliže chceme vést obyčejný život a mít jen malou aspiraci, můžeme. Ti, kteří mají malou aspiraci, jsou lepší než ti, kteří nemají vůbec žádnou, protože se snaží získat alespoň trochu světla. Po nějaký čas zůstávají ve světle, a nějaký čas zůstávají v temnotě. Jsou přesně jako batolata. Jejich schopnosti jsou velmi omezené. Ale opět, jsou lidé, kteří chtějí zůstat ve světle dvacet čtyři hodin denně. Pro ty, kteří se chtějí dotknout Nejvyššího, je fyzická zdrženlivost nezbytná. Za všechno musíme platit nějakou cenu. Čím výše stoupáme s naší aspirací, tím větší je naše blaženost. Aspirující musí vědět, co chce. Jestliže je jeho konečný cíl Nejvyšší, potom se musí postupně vzdát pohlavního života. Ale jestliže přestane s pohlavním životem najednou, bude odsouzen ke zkáze. Vnitřní očištění musí být dosaženo postupně.

Jestliže jsme něco dělali po mnoho let a náhle s tím přestaneme, tato náhlá změna může ovlivnit naše zdraví. Ale pokud to uděláme postupně, potom nás to neovlivní. Po staletí v mnoha minulých inkarnacích jsme se oddávali sexu. Potom jsme začali aspirovat a chceme dojít k Nejvyššímu.

Když získáme vnitřní zkušenosti, celé naše bytí bude zaplaveno blažeností a extází. Potom uvidíme rozdíl mezi fyzickým životem a duchovním životem, mezi opravdovou potravou a hlínou. Když jsme byli děti, jídávali jsme hlínu, bláto, kamení a všechny druhy nebožských věcí. Tehdy jsme si mysleli, že je to nejchutnější jídlo. Ale když už jsme dospělí, jíme pouze řádné jídlo. Podobně, když jsme dětmi v duchovním životě, také máme požitek z nebožských věcí. Ale když vyrosteme, vidíme, že tyto požitky jsou nečisté a nebožské. Tehdy jsme připraveni se jich vzdát.