Jak se můžeme vyvarovat touhy po plodech činnosti?

Sri Chinmoy: Nejprve musíme pochopit slovo “touha”. Když naplníme touhu, můžeme se cítit na chvíli šťastni, ale brzy budeme mít jinou touhu, kterou budeme chtít naplnit. Naplnění jedné touhy nám nedá nepomíjející radost a mír. Dokonce naplnění našich nejmilovanějších tužeb nás neodradí od touhy po něčem jiném. Je-li naplněna dnešní touha, zítra pláčeme pro něco jiného. Když zítřejší touha je naplněna, pozítří jsme přemoženi nějakou jinou touhou.

Pokud žijeme ve světě touhy, naše žebrání a pachtění nemá konce. Ve vztazích k našim blízkým a drahým se stále svazujeme pláčem pro určité výsledky. Touha nás vždy přivádí vždy do jednoho bodu, a to je fyzické tělo. Jak můžeme být osvobozeni z této vězeňské cely? Jedině skrze aspiraci. Když kráčíme po cestě aspirace, sama nám řekne, že cíl a cesta jsou jedním. Cílem je nekonečná, věčná Blaženost a cestou je cesta aspirace. V samotné cestě vidíme cíl.

Ale jak se můžeme osvobodit od touhy po plodech činnosti? Když pracujeme, přirozeně chceme výsledky. Jestliže cítíme, že to jsme my, kdo něco dělá, potom budeme plakat pro výsledky. Ale cítíme-li, že to nejsme my, kdo pracuje, potom se nebudeme starat o výsledky. Cítíme-li, že pracuje či studuje někdo jiný, potom se nebudeme zajímat o výsledky. Takže ciťme, že v nás a skrze nás pracuje někdo jiný. Kdo je tento někdo? Je to Bůh. Je-li Bůh Tím, kdo koná, potom je to On, kdo musí myslet na výsledky. Nejjednodušší cestou, jak se osvobodit od touhy po plodech činnosti, je cítit, že nejsme tím, kdo koná, že Bůh je věčně Jediným, který koná, a že koná v a skrze nás, proto výsledky jsou Jeho starostí. Prosím, snažte se hrát roli vědomého nástroje nebo kanálu, v němž a skrze nějž by konalo Božské. Musíme cítit, že Bůh je nekonečný a my, že jsme Božími dětmi. Pak nebudeme moci být nikdy spokojeni, dokud a pokud se nestaneme tím, co On má, a tím, čím je. Udržujeme-li v mysli, že nekonečné Světlo, nekonečná Blaženost a nekonečná Síla, kterou má Bůh, budou nakonec naše, protože jsou našim rodným právem, našim božským dědictvím, potom začneme naši cestu k odlišnému cíli. Ta cesta je cestou aspirace. Tímto způsobem se vyhneme pláči po plodech činnosti.