Jak se mohu oddělit od svých fyzických tužeb?

Sri Chinmoy: Nejprve, protože jsi přijal duchovní život, se musíš zeptat sám sebe, zda tě touha uspokojuje a naplňuje, či nikoliv. Ve své vnitřní bytosti pocítíš, že tě ani neuspokojuje, ani nenaplňuje. Před tím, než skutečně začneš toužit, máš v mysli předmět, nebo výsledek své touhy a myslíš si, že když dosáhneš toho předmětu, budeš šťastný. Bohužel to, co nakonec získáš, bude pocit frustrace. Jestliže dokážeš cítit tento výsledek dříve, než začneš toužit, budeš lehce moci odvrátit svůj život od tužeb.

Když jsi v běžném světě, představuješ si naplnění touhy ve formě uspokojení. Proto získáváš pokusem naplnit své touhy nějaké štěstí. Ale když svou myslí vstoupíš do fyzické, nebo nižší vitální touhy, jsi polapen. Vstoupíš přímo do čelistí hltavého tygra. Když se zkoncentruješ na touhu, můžeš vnitřně pocítit, že na začátku není žádné světlo, na konci není žádné světlo a uprostřed není žádné světlo. Je zde pouze temnota od začátku do konce a temnota znamená nepřítomnost božského uspokojení.

Pro hledajícího je nedůležitější věcí na světě aspirace. Ale pro neaspirující osobu je věcí, po které baží nejvíce touha. Běžný, neaspirující, nebo dokonce i morálně myslící člověk bude potřebovat touhu, protože stále ještě nemá schopnosti jít za hranice potěšení. Ale ten, kdo se válí v blátě touhy dříve nebo později pocítí, že uvnitř touhy je frustrace, a uvnitř frustrace je zkáza. Pro upřímného hledajícího vyvstává božské uspokojení uvnitř aspirace. Ve chvíli, kdy člověk začne aspirovat, pocítí pravé uspokojení. Toto pravé uspokojení přichází proto, že aspirace má schopnost identifikovat se vědomě a dušeplně s nevzdálenějším koutkem země, s nejhlubším a nejvnitřnějším bytím a s nejvyšším transcendentálním Já. Pocítíš-li opravdovou nutnost aspirace, uvidíš, že fyzické, vitální a mentální touhy přestanou klepat na dveře tvého srdce.

V každém okamžiku se musíš zaměřovat na svůj cíl. Chceš-li se koncentrovat a meditovat na slunce, které vychází brzy ráno, potom se musíš postavit čelem k východu, a ne žádným jiným směrem. Jestliže se díváš na západ a běžíš na východ, zakopneš. Chceš-li si být jist svým cílem realizace Boha, potom se nebudeš dívat za sebe nebo kolem sebe, ale pouze ke světlu. Své fyzické touhy můžeš přemoci pouze tím, že poběžíš ke světlu. Nemysli na své fyzické touhy, mysli jen na svou aspiraci. Každý den máš k dispozici dvacet čtyři hodin. Strávíš-li půl hodiny, hodinu, nebo dvě hodiny přemýšlením o svých fyzických touhách, potom se plně připrav strávit nejméně třikrát tolik času vědomou aspirací. Jinak nebudeš schopni dělat velký pokrok. Buď vnitřním běžcem a vždy se snaž překonat překážky, které ti stojí v cestě. Jestliže poběžíš vpřed s jednobodovým odhodláním, omezení a touhy vymizí z tvého života. Aspirace je jedinou odpovědí. Plač. Pláčeš pro vnější věci, pro vnitřní věci také můžeš plakat. Jestliže jsi schopen plakat upřímně, budeš schopen duchovně létat.

Když myslím, klesám.
Když volím, ztrácím.
Když pláču, létám.