Proč jsme při svém zrození šli od světla k temnotě?

Sri Chinmoy: Ve skutečnosti jsme při příchodu na svět nešli od světla k temnotě. Je to velmi složitá věc. Každé zrození je součástí procesu evoluce. Každý člověk má duši. Duše vchází do hmoty a z hmoty potom aspiruje. Matka Země má vnitřní volání, má aspiraci stát se jedním s Nejvyšším, s kosmickým Já, a nakonec se všechny lidské bytosti na zemi s nejvyšším Duchem sjednotí. To je vývojový proces vedoucí k dokonalé Dokonalosti. Někdo namítne, že Bůh je všude; je uvnitř nás stejně jako uvnitř zloděje. Když není ve stvoření, ale nad stvořením, je samým Světlem a raduje se ze Světla, které je Za. Pokud ale vstoupí do projevení, chce se radovat na milióny způsobů. Kosmické Já chce naplnit svou kosmickou Hru v každém jednotlivci a v každém pozemském stvoření. Proto probíhá evoluce.

Naše duše je samým světlem. Prostředí na zemi však neaspiruje. To první, co všude kolem sebe spatří člověk, který se právě narodil, je nevědomost a klam. Na nejvyšší úrovni jsme všichni dokonalí, ale tady na materiální úrovni zakoušíme hru nevědomosti. Při meditaci se naše vědomí jen trochu zvýší a my cítíme, že jsme se dostali stovky mil nad lože z trnů. Ale přesto, zůstaneme-li jen na úrovni, do které nás zavede meditace, nad ložem z trnů, a přitom pláčeme po dokonalosti, náš pláč bude naplněn jen zčásti. Nebudeme totiž jíst všechno ovoce. Bůh je ve všem. Musí být ale realizován také na materiální úrovni. To, čemu říkáme noc, není z pohledu nejhlubší filozofie naprostá temnota. I v ní je trocha světla. Realizovaný člověk má přirozeně více vnitřního světla než člověk nerealizovaný. Svět řekne, že nerealizovaný člověk je plný nevědomosti, protože nerealizoval Boha. Každého vždy srovnáváme s někým jiným. Ve skutečnosti všichni rosteme podle svého pochopení a schopností od menšího světla k většímu světlu, k záplavě světla. To, čemu říkáme noc, je nekonečně malé světlo. Protože kráčíme vpřed, vidíme rozdíl mezi zářivým světlem a nejtemnější temnotou. Přísně vzato je světlo ve všem, ale naše lidské chápání nás nutí vidět světlo i tmu. Z nejvyššího pohledu bychom však vždy měli cítit, že kráčíme od světla k většímu světlu, k záplavě světla.