Akt I, scéna I

(Siddhárta sedí pod stromem ve vysoké meditaci. Vstoupí pět asketů.)

PRVNÍ ASKETA: Ó, Siddhárta! Siddhárta! Podívejte na Siddhártu!

DRUHÝ ASKETA: Jsem si jistý, že brzy dosáhne poznání té nejvyšší Pravdy.

TŘETÍ ASKETA: Určitě.

ČTVRTÝ ASKETA: I my pláčeme po realizaci. Modlíme se k Bohu a ve svém vnitřním životě se snažíme, jak jen dokážeme. Poznání Boha je pro nás ale stále ještě daleko. Jsem rád, že alespoň jeden člověk Boha realizuje.

PÁTÝ ASKETA: Alespoň Siddhárta dosáhne nejvyšší Pravdy. Nezáleží na tom, kdo dosáhne Pravdy jako první. Chci jen, aby se lidé vysvobodili z nevědomosti.

PRVNÍ ASKETA: Nerušme ho. Je v hluboké meditaci, v transu. Nerušme ubohého Siddhártu. Ať mu Bůh požehná. Vůbec nic nejí. Pije jen vodu. Je tak slabý, tak zesláblý. Ubožák! Takový tvrdý, odříkavý život! Jsem si jist, že mu Bůh dá brzy osvícení.

DRUHÝ ASKETA: Mohl si užívat všech radovánek světa. Byl princem a ve všech ohledech mohl žít život potěšení.

TŘETÍ ASKETA: On ví, že život potěšení mu nemůže přinést trvalé uspokojení.

ČTVRTÝ ASKETA: Nicméně překonat vitální pohnutky, vitální potěšení, je velmi obtížné.

PÁTÝ ASKETA: Bůh má se Siddhártovým životem v plánu něco zvláštního. Vidím to úplně zřetelně.

(Vchází Sudžata, uklání se před Siddhártou a pokládá před něj misku sladkostí. Siddhárta otevře oči a přijímá její jídlo.)

SUDŽATA: Ó Mudrci, jsem ti tak vděčná, že sis vzal mé jídlo. Celé dny jsi nic nejedl. Tvé tělo tolik zesláblo, je tak hubené. Budu ti teď nosit jídlo pravidelně. Ty se modli k Bohu. Já ti budu sloužit. Jsem tak ráda, tak vděčná, že budeš přijímat mou oddanou službu.

SIDDHÁRTA: Pochopil jsem, že hladovění není správné. Cesta krajnosti není tou správnou cestou. Střední cesta je zdaleka nejlepší. Aby člověk dosáhl nejvyšší Pravdy, nemusí přestat jíst. Musí jíst rozumné množství jídla. Musí jíst tolik, kolik je zapotřebí pro zdraví, pro udržení zdravého těla. Zároveň však nesmí být nenasytný. Až realizuji nejvyšší Pravdu, mou cestou bude střední cesta.

PRVNÍ ASKETA: Hanba, hanba! Podívejte se na Siddhártu! On jí!

Druhý asketa: Podívejte se, kdo mu dává jídlo! Taková krásná dívka!

TŘETÍ ASKETA: No, co můžete čekat? Jak dlouho dokáže člověk ovládat svůj vitální život?

ČTVRTÝ ASKETA: Běda, Siddhárta upadl.

PÁTÝ ASKETA: Nezaslouží si náš obdiv a uznání. Vzal si sladkosti od takové krásné dívky. Slouží svým smyslům a sytí své tělo. Vidíte, život potěšení je tady. Žena stačí k tomu, aby zničila aspiraci muže bez ohledu na to, jak je upřímný, jak je oddaný. Jedna krásná žena stačí k tomu, aby svedla z cesty Pravdy dokonce i takového velkého aspiranta. Pojďme.

PRVNÍ ASKETA: Koho vinit? Dívku, nebo Siddhártu?

DRUHÝ ASKETA: Já dávám vinu té dívce. Zničila Siddhártovu aspiraci.

TŘETÍ ASKETA: Já viním Siddhártu. Kdo po něm chtěl, aby byl tak slabý? Kdyby měl pevnou vůli, mohl ji odmítnout.

ČTVRTÝ ASKETA: Popravdě… Musíme pamatovat na to, že porazit špatné sklony vitálna je obtížný úkol.

PÁTÝ ASKETA: Právě tak je těžké modlit se k Bohu, meditovat na Pravdu.

ČTVRTÝ ASKETA: Protože se však snažil realizovat to Nejvyšší, měl vydržet.

PÁTÝ ASKETA: Je mi ho líto. Zároveň mám pocit, že nám teď nemůže pomoct. Myslel jsem si, že jakmile získá své vlastní osvícení, osvítí i nás.

TŘETÍ ASKETA: Myslel jsem si totéž. Teď je to ale nemožné. Odejděme, odejděme. Siddhárta selhal, Siddhárta upadl.

(Asketové odcházejí.)

(Sudžata zatím celou dobu krmí Siddhártu a projevuje mu svou láskyplnou, oduševnělou vděčnost. Z očí jí tečou slzy vděčnosti.)

SIDDHÁRTA: Sudžato, nevšímej si jich. Jsou to nevědomí lidé. Od nevědomých lidí můžeme čekat jen nevědomost. Přišla jsi mě nasytit a já jsem ti vděčný. Navždy ciť mou radost a mé požehnání.

SUDŽATA: Ó Mudrci, nevšímám si těch asketů. Jsou to hlupáci. Nevidí tvou nejvyšší upřímnost. Nevidí tvůj spalující pláč po Pravdě, po Bohu. Bude jim trvat tisíce let, než realizují Boha, jasně však vidím, že ty dosáhneš svého cíle velmi brzy. Vidím, že den tvé realizace se rychle blíží.

SIDDHÁRTA: Přišli a odešli. Něco uvnitř mě viděli, a proto chtěli zůstat. Když ale uviděli, jak si od tebe beru jídlo, odešli. Odešli jen proto, že jejich mysl je stále ještě nečistá; jen proto, že jejich vitálno potřebuje větší pročištění; jen proto, že nedokázali sjednotit svůj život s mým aspirujícím a tvým oddaným vědomím. Tvá oddanost poznala a cítila hloubku mé aspirace. A má aspirace cítila hloubku tvé oddanosti. Sudžato, žehnám ti celým svým srdcem a duší. Usednu tady, tady u paty stromu Bódhi. Tady dosáhnu poznání Pravdy. Už se z tohoto místa nepohnu. I když budu trpět zimou nebo hladem nebo žízní nebo čímkoli jiným, nepohnu se odtud. Tady na tomto místě musí dojít k mému osvícení a zde ukončím utrpení.

(Sudžata se Siddhártovi ukloní a odejde. Siddhárta zpívá:)

/Hihāsane shushyatu me sharirām Twagasthi māngsam pralayancha jātu Aprāpya bodhing vahukalpa durlabhām Naivāsanāt kayamatah chāilishye/

[Tady na tomto místě nechť mé tělo zchřadne; kůže, kosti a svaly mohou být zničeny. Dokud nezískám nejvyšší Moudrost, dosažitelnou jen s obtížemi za nesčíslné věky, z tohoto místa se nepohnu.]

(Siddhárta medituje. Má vize života. Život potěšení, vitální pohnutky, sexuální síly — to vše se do něj snaží vstoupit.)

SIDDHÁRTA: Ach, snaží se do mě vstoupit tyto nižší vitální pohnutky. Ne, to nedovolím. Mám svou vnitřní sílu, nezdolnou sílu. Budu proti nim bojovat.

(Siddhárta medituje s nesmírným odhodláním. Náhle celou jeho bytost zaplaví světlo. Začíná zpívat:)

Mé srdce už nebude více lkát a truchlit. Mé dny a noci se rozpouští v Božím Světle. Nad lopocením života je má duše — Pták Ohně v Nekonečnu se vznáší.

Poznal jsem Jediného a Jeho tajnou Hru a prošel za moře Snu nevědomosti. Sladěn s Ním, hraji si a zpívám. Mé je zlaté Oko Nejvyššího.

Hluboce opojený Nesmrtelností jsem kořenem a větvemi překypující nesmírnosti. Svou Podobu jsem poznal a ve skutečnost proměnil: Nejvyšší a já jedno jsme – vše přetrváme.

(Siddhártovo tělo znenadání začne vyzařovat zlaté světlo a stává se z něj Osvícený, Buddha.)

BUDDHA: Prohlédl jsem. Konečně znám Pravdu! Znám cestu. Znám cestu, jak ukončit smutek, jak vykořenit strom utrpení. Ode dneška budu lidstvu sloužit svým vnitřním světlem. Viděl jsem Pravdu, a této pravdy dosáhne každá lidská bytost na zemi. Moje pravda je pro všechny. Má láska je pro všechny. Má realizace je pro všechny. Já jsem pro všechny. Tento můj život, tento můj oddaný život, je k službám lidstvu. Teď, když mám v sobě Transcendentální Světlo, půjdu do světa učit ostatní.

(Buddha odchází.)