Akt I, scéna II

(Pět asketů medituje. Vstoupí Buddha.)

BUDDHA: Přišel jsem do Benáresu, na ono posvátné místo. (Uvidí pět asketů.) Á…! Tady je těch pět asketů, kteří za mnou přišli a opustili mě.

PRVNÍ ASKETA: Podívejte, zase je tu Siddhárta.

DRUHÝ ASKETA: Ale tentokrát nás nemůže oklamat.

TŘETÍ ASKETA: To tedy ne. Už nás nemůže oklamat.

ČTVRTÝ ASKETA: Ale podívejte se na něj. Vypadá jinak.

PRVNÍ ASKETA: No, zdá se mi, že v něm vidím nějaké světlo.

TŘETÍ ASKETA: Celá jeho tvář září.

ČTVRTÝ ASKETA: Jeho tvář? Celé jeho tělo září!

PÁTÝ ASKETA: Je osvícen, zcela osvícen!

(Buddha se k nim přiblíží. Jeden po druhém se dotknou Buddhových nohou. Buddha jim žehná se svým soucitným úsměvem.)

DRUHÝ ASKETA: Siddhárto, ty už nejsi Siddhártou.

TŘETÍ ASKETA: Jsi Osvícený.

PRVNÍ ASKETA: Ó Buddho, plaveme v moři tvého světla.

ČTVRTÝ ASKETA: Ó Buddho, jsme tvými prvními žáky.

Všichni společně: Námi začíná cesta tvého projevení. Námi začíná projevení tvé mise.

(Buddha se na ně usměje úsměvem soucitu, radosti a hrdosti.)

BUDDHA: Máte můj soucit. Máte mé světlo. Máte mou blaženost, mé děti, mé sladké děti.