Akt I, scéna III

GAUTAMÍ: Ó Mistře, byla jsem na tolika místech. Každá rodina někoho ztratila. Zdá se, že neexistuje rodina, kterou by nepostihla smrt.

BUDDHA: Gautamí, máš pravdu. Žádná rodina na zemi nemůže říci, že ji nikdy nenavštívila smrt. Ty trpíš, a právě tak trpí mnoho, mnoho dalších. Mnozí trpěli a mnozí trpět budou. Nejen mnozí, Gautamí — všichni. Každý musí okusit utrpení smrti. Přišli jsme ze Světla a do Světla se vrátíme.

GAUTAMÍ: Ale Otče, bylo to mé jediné dítě. Kde najdu útěchu? Kdo mě utěší?

BUDDHA: Kdo tě utěší, Gautamí? Já ti dám útěchu.

GAUTAMÍ: Dej mi prosím útěchu, Otče. Ty jediný to dokážeš.

BUDDHA: Gautamí, dokud bude existovat život, bude existovat také smrt. Po zrození musí vždy přijít smrt, a po smrti přijde zrození. Gautamí, prozradím ti teď příčinu utrpení. Ztratila jsi své jediné dítě. Tvůj život je zaplaven žalem. Příčinou tvého zármutku však není smrt. Příčinou zármutku je touha. V den, kdy překonáš touhu, překonáš i zármutek. Modli se a medituj. Překonáš touhu a v té chvíli uvidíš, že Světlo a Blaženost se staly tvými stálými přáteli.

GAUTAMÍ: Ó Mudrci, ty jsi můj Mistr. Dnes jsem tě poznala. Nemám na zemi nikoho, nikoho. Nemám manžela, nemám dítě — nemám nikoho než tebe. Ty jsi pro mě Vším. Dal jsi mi útěchu. Co od tebe potřebuji nyní, je vnitřní osvícení. Nepodmíněně a celým svým srdcem ti zasvětím celý svůj život. Svou zasvěcenou službou tobě, Mistře, dosáhnu svého osvícení.

BUDDHA: Gautamí, máš pravdu, naprostou pravdu. Mé dítě, tvému životu je souzeno vstoupit do říše věčné Blaženosti. Medituj na Boha. Medituj na Pravdu. Dosáhneš Míru, Radosti a Blaženosti.