Akt I, scéna IV

SIDDHÁRTA: Čanno, dojeli jsme daleko. Dnes je všechno v pořádku. Nemusel jsem potkat ani starého člověka, ani nemocného, ani mrtvého. Dnes se budu jenom radovat z krásy přírody, skvostů přírody, její lásky, jejího srdce a její duše.

(Vtom spatří Siddhárta někoho, jak medituje pod stromem.)

SIDDHÁRTA: Kdo je ten člověk, Čanno? Co to dělá pod tím stromem? Proč má zavřené oči? A co dělá s tou šňůrou korálů?

ČANNA: Princi, zodpovím ti tvé otázky jednu po druhé. Kdo je to? To je duchovní člověk. Co dělá u paty toho stromu? Modlí se a medituje. Proč má zavřené oči? Myslí si, že jeho modlitby budou upřímnější a jeho meditace hlubší, když bude mít oči zavřené. A co dělá se šňůrou korálů? Opakuje Boží jméno a počítá si přitom na korálích.

SIDDHÁRTA: Věřím všemu, co říkáš — ale co tím získá, když vede takový život?

ČANNA: Získá nekonečný mír a nekonečnou radost.

SIDDHÁRTA: Nekonečný mír? Nekonečnou radost? Musím jít a promluvit s ním. Čanno, pojď se mnou. Musíme si s tím zvláštním člověkem promluvit.

ČANNA: To je dobrý nápad, princi.

(Vystoupí z kočáru a přiblíží se k meditujícímu muži.)

SIDDHÁRTA: Můžu vědět, jak se jmenuješ? A jaké je tvé povolání? (Meditující muž neodpovídá.) Víš, že já jsem princ Siddhárta? Mému otci patří tohle království; on je jeho Pánem. A ty přehlížíš jeho syna! Můžu s tebou udělat, co chci. Proboha, neplýtvej mým vzácným časem!

(Meditující muž neodpovídá.)

ČANNA: Princi, odpusť mi. Musím ti něco říct. To je duchovní člověk. On se modlí k Bohu, medituje na Boha. Neměli bychom ho rušit. Kdo ví, co se děje uvnitř něj? Možná právě vnitřně rozmlouvá s Bohem. Možná mu Bůh právě říká, jak může dosáhnout nekonečného míru a blaženosti.

SIDDHÁRTA: Právě to potřebuji! Potřebuji nekonečný mír a nekonečnou blaženost, Čanno. Myslíš, že někdy můžu získat takový mír a blaženost?

ČANNA: Proč ne? Proč ne, princi? Jsem si jist, že když se budeš modlit a meditovat jako tento duchovní člověk, najdeš nekonečný mír a nekonečnou blaženost.

SIDDHÁRTA: Čanno, od zítřka pro mě tedy začíná nový život. Budu se modlit a meditovat, ve dne v noci. Můj nynější život přepychu pro mě skončil. Přijmu život chudoby. Obejmu život odříkání. A učiním konec utrpení v tomto světě. Vím, že kořenem všeho utrpení je nevědomost. Já vyvrátím ten obrovský strom nevědomosti, Čanno — naprosto jej zničím. První den jsem viděl starého člověka; druhý den nemocného; třetí den jsem uviděl mrtvého. Dnes, čtvrtého dne, vidím člověka duchovního. Buď zítra, nebo v blízké budoucnosti, anebo ve vzdálené budoucnosti uvidím jiného člověka — člověka, který má nekonečné světlo, nekonečný mír a nekonečnou blaženost. Můj život je bezvýznamný a zbytečný bez světla Věčnosti, míru Nekonečnosti a blaženosti Nesmrtelnosti. To lidské ve mně dnes dohrálo svou roli, Čanno. Tento život potěšení už není pro mě. Zítra začne hrát svou roli to božské ve mně. Od této chvíle je pro mě jen život univerzálního míru a všepřesahující blaženosti.