V jedné ze svých modliteb říkáš: „Jestliže Tě miluji jenom proto, že Ty miluješ mě, jsem horší než ten nejhorší.“ Já mám pocit, že když miluji Nejvyššího, je to jenom díky tomu, že On ve mně takovou schopnost vynesl na povrch.

Sri Chinmoy: To říkáš teď, ale řekneš za chvíli totéž? Když máme radostnou mysl, nebo když máme v srdci špetku vděčnosti, říkáme: „Všechny naše dobré kvality přišly od Boha.“ V příštím okamžiku říkáme Bohu: „Modlil jsem se a meditoval dvacet let. Dal jsi mi nějaké dobré kvality, ale mohl jsi mi jich dát mnohem více.“ A tohoto není dost, my také řekneme: „Bože, dal jsi mi méně, než zasloužím. Modlil jsem se a meditoval bez jakékoli žárlivosti, nejistoty a nečistoty mnoho let. A co jsi mi dal na oplátku?“

Když chceme lichotit Bohu, říkáme lstivě: „Ty jsi mi dal všechno.“ Ale to je spíše mentální filozofie než psychická realizace. Opravdu to tak cítíme, nebo jsme si to přečetli v několika filozofických knihách? Obvykle máme spontánně pocit: „Bože, udělal jsem pro Tebe velmi mnoho. Ty jsi mi nedal na oplátku dost.“

Pokud opravdu milujeme Boha, musíme říci: „Všechno pro Tebe dělám nepodmíněně.“ Až se slovo „nepodmíněně“ stane nedílnou součástí našeho života, budeme všechno říkat upřímně. Ale dokud zde není ten nepodmíněný pocit, jsme úplní lháři a je pro nás obtížné oddělit naši lež od pravdy.