Můžete říci něco o kompromisu? Kvůli stresu v našem způsobu života někdy cítím, že potřebuji vegetovat, ačkoli vím, že to není to nejlepší, co mohu dělat.

Sri Chinmoy: To je velmi významná otázka. Z nejvyššího duchovního hlediska je kompromis naprosto špatný. Jestliže znám to nejlepší, jestliže vím, co je pro jednotlivce nejdůležitější, pak bych neměl dělat kompromis.

Když dvě země udělají kompromis, je to směšné. Kompromis pochází ze strachu. Bojoval jsem s tebou po mnoho let, ale nyní, jelikož jsem slabý, řeknu: „Už dál nebojujme!“ Ale mé srdce hoří a tajně budu pracovat na vývoji nové zbraně nebo nové strategie, abych tě porazil. Pak zítra, když už se budu cítit silný, budu chtít zase bojovat. Jediný důvod, proč tě možná nenapadnu, je, že se bojím, že jsi také sestrojil nějaké silnější zbraně. Takže mírový kompromis, kterého dosahujeme, je založen na vzájemném strachu, ne na vzájemné moudrosti. V našem srdci srdcí chceme zůstat několik let nebo několik měsíců míruplní, abychom se mohli připravit na nějakou budoucí bitvu.

Když v duchovním životě jednáte s nejvyšší Božskostí v jednotlivci, pak je kompromis vyloučen. Přijal jsem plnou odpovědnost za duchovní pokrok svých žáků. Pokaždé, když udělám kompromis a nechám někoho udělat špatnou věc, zdržuji jeho pokrok. Mým úkolem je vzít každého k určenému cíli tak rychle, jak je to jen možné. Jestliže někomu dovolím, aby zdržoval svůj pokrok a dělal špatnou věc, pak když bude ten člověk v božském vědomí, obviní mne. Když uvidí, že Tom, Ríša a Lukáš šli mnohem rychleji než on, bude se cítit bídně. Řekne: „Ó Bože, oni byli horší běžci. Teď jsou všichni přede mnou. Proč jsi mi dovolil udělat kompromis?“

Je to tak: když chcete vstát v pět hodin, abyste meditovali, mysl řekne: „Ó, je tak brzy.“ V šest hodin, v sedm hodin, v osm hodin mysl řekne, že je stále příliš brzy. Pak, když konečně v devět nebo v deset hodin vstanete, mysl řekne: „Blázne, teď už je na meditaci příliš pozdě. Kdo tě žádal, abys mne poslouchal?“

Na druhou stranu mě někdy žáci nutí udělat kompromis. Vím, že někdo dělá špatnou věc, ale ze soucitu nebo z nějakých jiných důvodů to musím dovolit. Pak jsem to já, kdo skutečně trpí, protože toho člověka musím vzít na ramena a nést ho, neboť je Mistrovou božskou zodpovědností zajistit, aby každý jeho žák běžel co nejrychleji.