Jak člověk ví, že skutečně dává ze své duše a neobelhává pouze sám sebe?

Sri Chinmoy: Pokud dáváš ze své duše, nebudeš zjišťovat, zda druhá osoba přijímá, a nebudeš od ní očekávat vděčnost nebo uznání. Dáváš-li něco ze své duše, cítíš spontánní radost ze samotného dávání. Necítíš, že něco odevzdáváš; dáváš úsměv nebo něco jiného jednoduše proto, že cítíš vnitřní spontánní potřebu. Když něco dáváš běžným způsobem, někdy ti přijde na mysl myšlenka dobročinnosti nebo určitý pocit nadřazenosti. Cítíš, že jsi nadřazený, protože ty jsi tím, kdo dává. Ale ve skutečném sebedávání nevidíš druhou osobu jako někoho jiného, ale spíše jako jakési rozšíření sebe sama. Při sebedávání vlastně znásobuješ sama sebe. Jdeš od jednoho ke dvěma. S jednotou svého srdce vytváříš další já, které je přesně stejné jako ty sám, a tomuto druhému já dáváš stejné věci, které máš sám. Se svojí vlastní Božskostí vytváříš další Božskost, přesně stejnou, jako jsi ty sám — přesný prototyp vlastní existence. Je to jako vyrábět další osobu v továrně. Nejprve vyrábíš jednu osobu, pak dvě, tři, čtyři, pět osob a pak nespočetné množství osob.