Co má přednost — naprostá poslušnost, nebo nepodmíněná odevzdanost?

Sri Chinmoy: Poslušnost je většinou v mysli, zatímco odevzdanost je záležitostí celé bytosti. Nepodmíněná odevzdanost zahrnuje celou bytost: aspirující srdce, hledající mysl, dynamické vitálno a tělo, které se zcela straní letargii. Když přijde odevzdanost, je to jako když padnete k Nohám Nejvyššího, naprosto odevzdávajíce sami sebe k Nohám Boha. Tehdy se nejen vaše hlava, ale celé vaše tělo dotýká nekonečného Oceánu Soucitu našeho Milovaného Pána Nejvyššího.

Poslušnost se ale týká většinou mysli. Jestliže vám říkám, abyste něco udělali, můžete buď kráčet tak pomalu jako želva, nebo běžet tak rychle jako jelen. Ale ať jdete jakkoliv rychle, jakkoliv nadšeně, jakkoliv ochotně, pouze jedna část vaší bytosti kráčí: mysl. Mysl kráčí s nadějí, že potěší Boha nebo potěší Mistra. Říká si: „Jestliže nepůjdu, pak bude Mistr nespokojený, Bůh bude nespokojený.“ I přesto, že jdete rychle, ať už to děláte ze své vlastní vůle nebo z donucení, stále nezískáváte pocit spontánní sladkosti v celé bytosti. Když ale učiníte nepodmíněné odevzdání, všechny části vašeho těla, každý jednotlivý nerv z vašich 86000 jemných nervů — všechno — vám bude dávat nepředstavitelnou radost.

Musíme vědět, že nepodmíněné odevzdání není odevzdáním se otroka jeho pánu. Je to odevzdání, které přichází z moudrosti, z uvědomění si, že Někdo ví více než my a zároveň nás považuje za své zcela vlastní a také chce, abychom Jej přijali za svého vlastního. Rozlehlý oceán chce vždy pojmout malou kapku. Pokud má kapka trochu inteligence nebo moudrosti, chce také přijmout oceán za svůj vlastní a říci: „Stala jsem se oceánem.“ Jestliže můžeme přesně stejným způsobem učinit nepodmíněné odevzdání, okamžitě se staneme neoddělitelnou součástí našeho Milovaného Nejvyššího. Tehdy nejsme za nic odpovědní, protože to, co říkáme, nevychází z nás; vychází to z naší nejvyšší skutečnosti.

Ptáš se, co je přednější. To záleží na jedinci. Nepodmíněné odevzdání bude rozhodně zahrnovat naprostou poslušnost; pokud učiníte nepodmíněné odevzdání, pak musí přijít naprostá poslušnost. Pokud ale máte naprostou poslušnost, nezískáte automaticky výsledek nepodmíněného odevzdání, kterým je sladkost. Podle mne je nepodmíněné odevzdání daleko důležitější a cennější než poslušnost, dokonce i když je poslušnost založená na naprosté víře. Poslušnost může být buď ochotná, nebo neochotná, avšak nepodmíněné odevzdání je vždy radostné. Při nepodmíněném odevzdání říkáme: „Použij mne jako fotbalový míč. Nakopni mne tak silně, jak se ti líbí, pravou nebo levou nohou, jakkoliv chceš.“ Pokud je zde nepodmíněné odevzdání, tehdy se hledající stává dokonalým nástrojem Nejvyššího.