Můžeme ztratit naši realizaci Boha, když se ji snažíme odhalit nebo manifestovat?

Sri Chinmoy: První přichází realizace Boha. Uvnitř vaší zahrady srdce vidíte nanejvýš krásnou květinu — květinu realizace Boha — a vy se stáváte tou květinou. Potom ji vynesete ze středu své bytosti a odhalíte ji světu, ne abyste se předváděli, ale abyste nabídli krásu a vůni vaší květiny srdce ostatním.

Někteří lidé, po realizaci, nechtějí odhalit Boží Světlo, protože je to tak obtížné. Říkají: „Komu na tom záleží, jestli ostatní věří, že uvnitř mého srdce je nanejvýš krásná květina? Pokud nevěří, že mám božský mír, který jim chybí, potom jim nemusím ukazovat.“ Oni také říkají: „Kdo ví? Zatímco odhaluji nebo manifestuji Boží Světlo, můžu ho ztratit.“

Ale ostatní chtějí sdílet mír a světlo, které mají uvnitř, protože cítí, že ostatní se budou bez toho cítit bídně. Toto je štědrost a šlechetnost srdce těch odvážných duší, které se pokouší odhalit a manifestovat Boha. Oni se nebojí ztratit své vnitřní bohatství. Cítí: „Pokud pouze něco vlastním, potom to určitě mohu ztratit, protože je to ode mě oddělené. Pokud je zde rozdíl mezi mým bytím a mou realizací, potom přirozeně můžu ztratit svou realizaci. Když se ale stanu tím, po čem toužím, pak jak to můžu ztratit? Co mám, můžu ztratit; ale co jsem, nemůžu ztratit.“

Znovu, je možné mít pomíjivou realizaci. Když měl Ardžuna vizi Krišnova Vědomí, vlastně nedosáhl realizace Boha, takže to netrvalo. V případě jednoho velmi velkého duchovního Mistra, nejprve Krišnovo Vědomí přicházelo a mizelo. Trvalo to dvacet osm let, než Mistr prohlásil, že Krišnovo Vědomí plně sestoupilo do jeho osobnosti. Ale jednou, když opravdu realizujete Nejvyšší Vědomí, potom nikdy nemůže odejít.