Proklínají stále kosmičtí bohové jeden druhého a bojují vzájemně tak, jak to dělali v Puránách?

Sri Chinmoy: V té době, před 3000 nebo 5000let, byla evoluce na té úrovni. Někdy kosmičtí bohové, i když dobře znali Boží vůli, neposlouchali Nejvyšší Absolutní a vytvářeli mezi sebou disharmonii. Nebyli ochotni se odevzdat nikomu — dokonce ani Nejvyššímu. Ale duchovní Mistři nás naučili odevzdat se Vůli Boha. Ježíš Kristus nás učil: „Staň se Vůle Tvá.“ Takže tady je důkaz, že jsme se zlepšili.

Také musíme vědět, že v těch dnech byl svět na určité úrovni vědomí a každou chvíli se kosmičtí bohové museli potýkat s nedokonalou povahou skutečnosti. Někdy ukazovali svůj aspekt soucitu nebo aspekt odpuštění, ale většinu času ukazovali svůj aspekt síly. Ukazovali svůj aspekt síly vpravo a vlevo, aby cvičili svou nadřazenost — porazit ostatní a ovládat lidský život. Nestarali se Božské stvoření; byli připraveni zničit ho mrknutím oka. Ale silou nemůžeme nikoho porazit trvale; můžeme někoho porazit na pět vteřin nebo pět dnů. Pouze když někoho porazíme láskou, naše vítězství trvá věčně. Podobně radost, která přichází z nadřazenosti, není vůbec radost, zatímco radost, která přichází z jednoty, která je založena na lásce, je pravá radost.

Když Amerika shodila atomovou bombu na Nagasaki a Hirošimu, Japonsko se vzdalo. Ale porazila Amerika srdce Japonska? Ne! Shozením bomby na tvou hlavu tě mohu umlčet na několik let. V tu dobu cítím, že jsem ten nejšťastnější člověk. Ale nakonec si uvědomím, že existuje mnoho lidí, kteří o mně špatně mluví, a nemohu získat radost. Každý chce obdiv ostatních lidí. Když tě zabiji, budeš mě milovat a obdivovat? Ne! Když ale přijdu, a obejmu tě oběma rukama v širokém objetí, potom budeš chtít být přirozeně mým přítelem.

Mnoho věcí bylo vloženo do Purán, jen aby příběhy měli více šťávy. Potom, když si čteme tyto příběhy, říkáme si: „Ó, kosmičtí bohové jsou také jako my.“ Jinak, kdo se bude modlit tisíc let pro mléko nebo krásu? Ale kosmičtí bohové byli připraveni modlit se po tisíce let pro cokoliv, co chtěli, včetně něčí smrti. Znovu, tisíc let, o kterých mluvili, nebylo skutečně tisíc; někdy to byl pouze jeden rok. Ale budeme se pro něco modlit jeden rok — dokonce i když to je naše největší touha? Pokud nedostaneme, co chceme přes noc, řekneme: „Ó, není to míněno pro mě.“ Po dvou týdnech nebo dvou měsících řekneme: „Protože tam není žádná naděje, vzdávám to.“ Ale oni pokračovali. Dokonce i démoni nebo asurové se snadno nevzdávali. Chtěli vyhodit bohy z Nebe, tak se roky a roky modlili a meditovali nanejvýš odříkavým způsobem. Řekli: „Dokud a pokud nedorazíme k našemu cíli, nezastavíme se.“ Tyto příběhy nás učí, že nic nemůže být získáno jednoduše; učí nás nezbytnost trpělivosti a stálosti. Nehledě na to, jaký druh touhy nebo aspirace máme, tyto příběhy nás učí nevzdávat se, dokud nedosáhneme našeho cíle.