V jedné z tvých básní říkáš, že Bůh pro nás udělá všechno, pokud náš dech ztělesňuje dušeplnou vděčnost. Tento druh vděčnosti se zdá daleko za naším dosažením. Jak ho můžeme docílit?

Sri Chinmoy: Vděčnost se nedá nalézt v suchosti nebo přísnosti; není k nalezení v morbidním životě. Vděčnost přichází ze sladkosti — sladkosti v životě, sladkosti v dechu. Sladkost naší vlastní přirozenosti, naší vlastní povahy, našich vlastních pohybů vytvoří trvalou vděčnost. Vděčnost není nic jiného než spontánní pocit sladkosti, který dokonce nemusí být vyjádřitelný slovy. Dítě nemusí říct „Děkuji“ své matce, ale sladkost celé jeho bytosti je vyjádřena skrz jeho oči v podobě úsměvu. Nezná slovo „vděčnost“, ale když matka vidí jeho sladký úsměv, ví, že dítě je plné vděčnosti. Takže, čím více si dokážeme vytvořit sladkost v našich srdcích a v naší bytosti, tím jednodušeji se stane nabízení vděčnosti Bohu.

Jedním způsobem, jak získat sladkost je dívat se na nejkrásnější, voňavou květinu. Když se díváme na květinu a cítíme její vůni, vědomě nebo nevědomě se stáváme jedním s její krásou a vůní. V tu chvíli její sladkost vstupuje do nás nebo naše vlastní sladkost vstupuje do popředí; někdy se obojí děje zároveň. Potom se celá naše bytost stává sladkou a je snadnější mít dobré myšlenky. Pokud skutečně zaměřujeme veškerou naši pozornost na nevinnou krásu a vůni Boha stvoření skrz tuto květinu, potom nečisté myšlenky — které zahrnují nejen nižší vitální myšlenky, ale také žárlivost a lakotu — zmizí, a jen sladké myšlenky zůstanou. A když sladkost vystoupí do popředí v naší vlastní přirozenosti, je velmi snadné nabízet vděčnost.

Jiný způsob, jak mít vděčnost je myslet si, čím bychom se stali, kdyby nám Bůh neukázal světlo. Potom bychom byli někým jiným — nižším než nejnižším. Ale raději než zaujmout negativní postoj, měli bychom zaujmout pozitivní postoj a říci: „Ó Bože, jsem ti tak vděčný a zůstanu ti věčně vděčný, protože jsi mi ukázal Své Světlo a dovoluješ mi zůstávat ve Tvém Světle.“