Jednou z věcí, o kterých často píšete ve svých knihách je sebepřekonání. Mluvili jsme s Ashritou o tom, jak překonal světový rekord v nošení cihel, a to je jistě příklad takového sebepřekonání. Řekl nám, že když s cihlou vážící devět liber urazil na trati čtyřicet mil, byl na pokraji kolapsu. V té chvíli jste přišel, a vaše přítomnost a také několik věcí, které jste mu řekl, jej uvedly do stavu sebepřekonání. Jak to děláte? Jak můžete v člověku něco vyvolat, nebo jak může ten člověk sám v sobě něco vyvolat, aby překonal to, o čem si myslí, že jsou jeho běžné hranice?

Sri Chinmoy: Sebepřekonání je nejenom možné, ale také reálné a uskutečnitelné, za předpokladu, že v největších hloubkách našeho srdce upřímně cítíme, že my nejsme tím, kdo koná, ale že je to někdo jiný. A kdo je ten jiný? Je to naše nejvyšší část, náš absolutní Pán Nejvyšší.

V naší Bhagavadgítě, Nebeské písni, nás Pán Sri Krišna učí: Nimitta matram bhava savyasachin — „Staň se pouhým nástrojem.“. Pokud jde o mě, říkám svým studentům, aby nikdy, nikdy nemysleli na sebe jako na toho, kdo koná, protože jedině Bůh je tím, kdo koná. Měli by Mu pouze v každém okamžiku nabízet svoji vděčnost, protože On jedná v nich a jejich prostřednictvím, aby pro Něj učinili něco zvláštního.

Ashrita za ta léta vykonal mnoho skutků, které se dostaly daleko mimo dosah mé představivosti. On uspěl, protože má bezprostřední víru ve mě a já mám bezprostřední víru v Nejvyššího, jenž je Guruem mých studentů, mým Guruem a Guruem každého. Vždycky říkám svým studentům: „Já nejsem vaším Guruem. Na Nebi a na zemi existuje jen jeden Guru, a tím je Absolutní Pán Nejvyšší. On je po celou Věčnost naše Všechno.

Svým studentům říkám, že jsem jako starší bratr v duchovní rodině. Jakožto starší bratr vím, kde se nachází náš Otec. Mým úkolem je přivést svoje mladší bratry a sestry k Otci. Tím moje role končí a moji mladší sourozenci se mohou s Otcem stýkat přímo. Díky síle mého vnitřního probuzení a realizace mohu říci, že jsem se modlil hezkých pár let, dokonce staletí. Takže vím o aspiraci a realizaci o trochu více než Ashrita a snažím se v něm vytvořit víru, aby se vydal na cestu a následoval mě k Otci. Snažím se zvětšit jeho vlastní víru v sebe sama, aby mohl vidět a cítit, že je vrcholně vybraným nástrojem Boha.

Modlím se k Bohu, aby v každém člověku vynesl na povrch pouze jednu kvalitu — víru, že je zvláštním členem Boží Rodiny a že jeho život má zvláštní smysl. Bůh se pokouší pomocí každého člověka projevit něco jedinečného. Bůh nechce, aby každý člověk na tomto světě vykonal stejný úkol. Ne, On chce mnohost v jednotě. Strom má jediný kmen, ale mnoho větví, květů a plodů.

Jak jste se již laskavě zmínil, naší filozofií je sebepřekonání. Já jsem atlet. Řekněme, že jsem dosáhl určité úrovně a že jsem na sebe velice hrdý. Ale v okamžiku, kdy se rozhlédnu kolem sebe, zjistím, že někdo jiný mě může snadno porazit. Takže pokud vstoupíme na pole soutěžení a snažíme se porazit celý svět, budeme odsouzeni ke zklamání. Možná, že v tomto okamžiku budeme první, ale v příštím okamžiku nás někdo porazí. Ve světě soutěžení tedy neexistuje mír — vždycky je někdo lepší než my. Jestliže se ale snažíme soutěžit jenom sami se sebou, jestliže se snažíme neustále zlepšovat naši úroveň, jsme pořád šťastni.

Také v duchovním životě se neustále snažíme překonávat a jít za stávající hranice. Jestliže dnes udělám dvacet věcí špatně, zítra se jich pokusím udělat špatně jenom devatenáct. Neustále se budu snažit zlepšit sám sebe a díky tomu získám ohromný pocit uspokojení. Nesoutěžím s nikým jiným než sám se sebou. Právě díky tomu mám pocit, že dociluji dokonalosti. Na druhou stranu, dnešní dokonalost je jenom výchozím bodem pro zítřejší dokonalost.