Pokud vím, strávil jste nějaký čas v Sri Aurobindově ášramu. Velice na mě zapůsobila skutečnost, že všichni členové ášramu, bez ohledu na věk, praktikují celibát. Dokonce i manželé praktikují brahmacharya nebo zdrženlivost. Všiml jsem si, že mnoho vašich oddaných nemá děti. Zajímalo by mě, jak vedete, inspirujete nebo jak mluvíte o brahmacharya v manželství.

Sri Chinmoy: Všechno je to založeno na mých osobních zkušenostech o vnitřním světě, které vyrostly z mých modliteb a meditací. Každý duchovní Mistr je závislý na adesh neboli božském nařízení. Když mi bylo 32 let, můj Pán Nejvyšší mi přikázal, abych jel do Ameriky a sloužil zde hledajícím. Většina mých studentů je nesezdaných. Ptám se jich, co ve skutečnosti od života vlastně chtějí — zda radost nebo potěšení. Mezi těmi dvěma existuje veliký rozdíl. Život potěšení plodí vždycky frustraci a frustrace plodí zkázu. Jsme-li opravdu frustrovaní, naše zkáza je opravdu blízko. Pokud ale z našich modliteb a meditací dostaneme alespoň špetku blaženosti, naše vnitřní bytost okamžitě plave v moři světla a radosti. Kdybychom v naší meditaci získali na pět sekund záblesk božského světla, létali bychom celý den po obloze Nekonečnosti a plavali v moři Blaženosti.

Říkám svým žákům: „Nedotýkal jsem se vašich nohou a neprosil, abyste se připojili k naší duchovní cestě. Ne, vy sami jste ve mně něco viděli a cítili a také já jsem něco viděl a cítil ve vás. Nebylo to jednostranné, ne, ne, ne! Cítil jsem ve vás opravdový vnitřní hlad a vy jste cítili ve mně skutečného staršího bratra, který vám dal najevo největší možnou lásku a soucit. Kdysi dávno jste se oddávali rozkoším nevědomosti, ale nyní aspirujete a vědomě pláčete po světle. Takže jediná věc, která vás opravdu uspokojí a naplní je vnitřní radost, kterou získáte z vašich modliteb a meditací.“

Někteří mí studenti před patnácti nebo dvaceti lety, ještě než vstoupili na naši duchovní cestu, brali drogy. Jakmile mě spatřili, když jsem měl přednášku nebo odpovídal na otázky, nebo když jsem s nimi meditoval, vzdali se jich, protože si uvědomili, že tato jejich strava je už nenasytí. Chtěli něco jiného. Dítě ve věku jednoho nebo dvou let jí občas hlínu. Sní cokoliv, co kolem sebe uvidí. Jeho matka mu vyhubuje a naučí jej, co má jíst. Když potom dítě vyroste, bude chtít jíst jenom správné jídlo. Jakmile jednou vstoupíme do duchovního života, přesně stejným způsobem přestaneme jíst hlínu a špínu života potěšení a budeme pít pouze vnitřní nektar božské radosti.

Každou sekundu můžeme jít nahoru nebo dolů, v závislosti na tom, co vidíme, děláme a do čeho vstupujeme. Chodím do mnoha indických restaurací a jím kořeněné jídlo; možná že lidskému ve mně se to líbí. Ale dnešní jídlo nezměrně potěšilo božské ve mně, protože bylo velice sattvické. Z dnešního jídla jsem získal skutečnou, božskou výživu, nejenom proto, že bylo tak čisté, ale také proto, že jsem zde s Gurudevem a jeho nejdražšími oddanými. V jiných indických restauracích nemohu naslouchat védským veršům, musím poslouchat rokenrol nebo jinou nebožskou hudbu. Snažím se jíst, ale nízké vitální síly a špatné vibrace toho místa se mě snaží stáhnout dolů, takže jsem pořád jako na jehlách. Ale tady se nemám čeho bát, protože kdo se tady snaží stáhnout někoho dolů? Naopak, zde jsme jenom proto, abychom se navzájem pozvedávali.

Editor: Chcete nám tedy jemně naznačit, že podle vás je brahmacharya pro duchovnost důležitá?

Sri Chinmoy: Rozhodně, ale od některých ji nemohu očekávat ihned. Pokud někdo studuje na středoškolské úrovni, nemohu od něj očekávat, že náhle získá univerzitní titul. Kromě toho žijeme ve dvacátém století a já se snažím ke svým studentům chovat prakticky. Lidem, kteří jsou sezdaní, říkám: „Nesnažte se docílit celibátu okamžitě. Omezujte svůj fyzický, pozemský hlad pomalu a postupně.“

Na druhou stranu jsou zde i takoví, kteří jsou ve svém duchovním životě připraveni běžet velice rychle. Řekněme, že se narodili do duchovní rodiny a jejich rodiče a starší bratři a sestry už praktikují duchovnost, takže mají určité zázemí. Lidé, kteří jsou již probuzeni, jsou více než připraveni dodržovat přísnou disciplínu celibátního života. Těm říkám: „Je na tobě, jak rychle chceš běžet po Cestě Věčnosti. Pokud jsi dychtivý běžet nejvyšší rychlostí, jestliže žízníš po Světle, musíš dělat věci, které jsou ke zvýšení tvé rychlosti naprosto nezbytné.“

Editor: Které to jsou věci?

Sri Chinmoy: Naší filozofií je:

Asato ma sad gamaya
tamaso ma jyotir gamaya
mrityor ma amritam gamaya

Veď mě od neskutečného ke Skutečnému.
Veď mě od temnoty ke Světlu.
Veď mě od smrti k Nesmrtelnosti.

Jako jednotlivec vím, co mě svazuje; vy víte, co svazuje vás, on ví, co svazuje jeho. Můžeme to nazvat pokušením nebo nevědomostí nebo nějak jinak, ale toto odhaluje samo sebe různými způsoby. Co jednomu člověku brání dělat pokrok, se liší od toho, co brání jinému člověku dělat pokrok. Někdo trpí žárlivostí, další zase nejistotou nebo nečistotou. Ale ať už je naším problémem cokoli, vždycky můžeme najít řešení tak, že jej odevzdáme Bohu, našemu vnitřnímu Kormidelníkovi.

Řekněme, že někdo trpí nečistotou. Takovému člověku říkám: „Mysli na sebe jako na šesti nebo sedmileté dítě. Byl jsi venku a hrál sis na písku, takže teď je celé tvoje tělo ušpiněné pískem a hlínou. Ty však víš, že existuje někdo, kdo tě zase ihned očistí, a tím je tvoje matka. Takže běžíš ke své matce a ona tě očistí.“ Když dítě běží ke své matce, nestydí se a necítí se trapně. Jde k ní a ona jej očistí.

Podobné je to i zde — bez ohledu na to, kolik nečistých nebo nebožských věcí jsme udělali, vždy existuje Osoba, ke které můžeme jít pro očištění a tou je Bůh, náš Milovaný Nejvyšší. On je vždy připraven nám pomoci, protože je to Jeho svatá Povinnost. Bůh nemůže být nikdy spokojen, je-li Jeho dítě, Jeho vybrané dítě, špinavé a nečisté. Takže když udělám něco špatného, jdu k té správné Osobě, aby mě zachránila a tato Osoba, Bůh, mě očistí. Pokud matka vidí, že její syn udělal něco špatného, okamžitě a tajně to napraví, protože chce, aby její sousedé řekli: „Ach, to je ale milý chlapec!“

My se snažíme skrýt před Bohem, ale jak se můžeme schovat před někým, kdo je všudypřítomný? Bůh je velice laskavý a soucitný, ale snaží se to skrýt. Takto hraje svoji Kosmickou Hru. Musíme však vědět, že Bůh se nás snaží v každém okamžiku zdokonalovat. To je úkol, který si sám předsevzal. My bychom si nikdy, nikdy nemohli zasloužit Boží Soucit, ale On přijal tuto výzvu. To jsme nezpůsobili my, On vyzval Sám Sebe. Naším úkolem je pouze mít v Něj bezprostřední víru a také vděčnost a odevzdání.

My všichni se modlíme — vy, já a všichni ostatní. Může existovat lepší, vyšší a více osvěcující nebo více naplňující modlitba než „Staň se vůle Tvá“? Tato modlitba se dotýká vrcholných výšek. Mír začíná, když očekávání končí. Když já udělám pro vás nějakou laskavost, ihned očekávám něco na oplátku. A když vy moji laskavost neopětujete, začnu na vás hledat chyby. Když se ale modlíme k Bohu, naše modlitba musí být nepodmíněná. Právě tento nepodmínečný pocit nás zachrání. Říkám svým studentům, že je jejich svatou povinností se každý den brzo zrána modlit a meditovat, ale potom musí nechat na Bohu, aby udělal, co On cítí, že je nejlepší, protože On ví, co potřebujeme, abychom dělali nejrychlejší pokrok.

Řekněme, že nějaké dítě najde na cestě drobnou minci a běží ke svému otci, aby mu ji dalo. Jeho jediným vlastnictvím je ta jedna drobná mince, ale ono ji s radostí dává svému otci. Takže co otec udělá? Otec ví, že za tu drobnou minci by si dítě mohlo něco koupit, nebo by ji mohlo schovat jako pro sebe. Ale ono mu minci dalo s radostí a štěstím, protože k němu chová velikou lásku a má v něj velikou víru. Otce to velice potěší a dá dítěti deset dolarů. Protože dítě přišlo k tomu pravému člověku, dostalo mnohem více, než by jinak mohlo mít.

Když nabízíme oduševněle, s láskou a nepodmínečně naši modlitbu, dostaneme nekonečně více, než si dokážeme představit. Naše modlitba však musí být nepodmínečná. My uděláme to pravé, avšak bez jakéhokoli očekávání. Říkám svým studentům: „Proč musíš něco očekávat? Jsi snad žebrák? Pokud víš, že tvůj Otec je celý pro tebe a ty jej považuješ za svého vlastního, zcela vlastního, jak ti může chybět víra, že On ti dá všechno, co potřebuješ?“ Malé dítě umí jenom plakat. Je-li hladové, pláče a jeho matka přiběhne, bez ohledu na to, kde se právě nachází. Dítě nepoužije slovo „mléko“; o nic konkrétního nežádá. Jeho úkolem je jenom plakat. Matka přiběhne s mlékem, protože ví, co dítě potřebuje.

Podobně i my musíme plakat jenom k Bohu, aby z nás udělal svůj dobrý nástroj. Ve své modlitbě řekneme: „Jsem u Tvých Nohou. Jenom ze mě udělej svůj dobrý nástroj.“ Aby mě Bůh učinil svým dobrým nástrojem, určitě ze mě udělá prostého, upřímného a sebedávajícího člověka. Jak bych mohl být Jeho dobrým nástrojem, kdybych neměl tyto vlastnosti? Nemusím však konkrétně zmiňovat tyto dobré vlastnosti — vůbec ne! Budu pouze plakat po tom, abych se stal Jeho dobrým nástrojem a věci, které jsou potřeba k tomu, aby ze mě učinil svůj dobrý nástroj, mi Bůh určitě dá. Na druhou stranu musíme vědět, že existuje něco jako Boží vybraná Hodina. My zasejeme semínko a okamžitě očekáváme, že z něj vyroste strom, ale to zabere nějaký čas. Musíme počkat, až semínko vzklíčí. Nejprve musí vyrůst drobná rostlinka, ze které později vznikne ohromný banyánový strom. Duchovní hledající dělají často chybu v tom, že očekávají okamžitý výsledek. My ale musíme vědět, že všechno trvá určitý čas. Je to jako když zapalujeme oheň v plynovém sporáku. Otáčíte knoflíkem, ale dokud se nedostanete do určité polohy, oheň se nezapálí. Takže říkám svým studentům, že musí čekat na Boží vybranou Hodinu. Tato hodina přichází teprve tehdy, když nám Bůh dá patřičné schopnosti. Já se budu modlit, ale On naplní sám Sebe uvnitř mě a mým prostřednictvím pouze v Jeho vybrané Hodině.

Všichni potřebujeme a chceme svobodu. Toto však není svoboda Cézara nebo Napoleona, kteří chtěli porazit svět, ale svoboda Ježíše Krista nebo Pána Krišny nebo Pána Buddhy, kteří chtěli pouze milovat svět a sloužit světu. My se snažíme mít svobodu jednoty. Musíme cítit, že nám náleží celý svět, že jsme nedílnou součástí světa a že jsme předurčeni k tomu, abychom světu sloužili. Pokud toto cítíme a pokud se oduševněle a nepodmínečně modlíme k Bohu, určitě vrosteme do Jeho dobrého a dokonalého nástroje.