V naší meditační skupině máme jednoho hinduistu, několik katolíků, několik lidí, kteří praktikují Zen Buddhismus a pár dalších. Při našich setkáních sedíme v tichu. Myslím, že nám to ráno dává energii. Taková sezení máme v pondělí a ve středu, vždy brzo ráno, než jdeme do práce. Nedaří se nám však naši skupinu rozšiřovat. Nevím, jak bychom to měli udělat. Je to obtížné, každý má mnoho práce, ale bylo by to opravdu pěkné, kdyby se k nám přidalo více lidí.

Sri Chinmoy: Jsem velice rád, že ve vaší skupině jsou všechna náboženství pohromadě. Všechny jsou ve skutečnosti v jednotě, ale představují různé větve téhož stromu života. Kromě toho si rozvíjíme naše dobré kvality, když se sjednocujeme s ostatními.

Asi před třiceti čtyřmi lety jsem byl v jedné kapli v Portoriku. Viděly mě tam řádové sestry. Věděly, že jsem hinduista a nebyl jsem správně oblečený, neměl jsem na sobě to, co by se ode mě očekávalo. Velice se rozzlobily. Matka představená mě hubovala a urážela všemi možnými způsoby, protože jsem nebyl křesťan. Ale potom mi odpustila, protože mě viděla, jak se dívám na Spasitele se sepjatýma rukama.

A co se nestalo po dvaceti letech? Ve Švýcarsku mě matka představená pozvala, abych meditoval s mnoha řádovými sestrami! Meditoval jsem před nimi a potom mi kladly mnoho otázek o křesťanství a Kristovi. Šly po své vlastní cestě, ale ptaly se mě. A musím poznamenat, že mi nekladly otázky, aby mě zkoušely, aby zjistily, jestli jsem studoval Bibli nebo měl osobní zážitky se Spasitelem. Kladly mi velice upřímné otázky. Chovaly se ke mně s velikou láskou a úctou. Takže na jednom místě mě matka představená „požehnala“ a na jiném místě řádové sestry měly vnitřní hlad a cítily, že tento chlapík něco ví. Byl jsem tam s nimi asi dvě hodiny.

Mahátmá Gándhí se považuje za otce indického národa. V Irsku je to de Valera. Když jsem se s ním setkal, byl už na sklonku svého života a mně bylo čtyřicet. Ale jakmile mě spatřil, přicházel ke mně se sepjatýma rukama! Se sepjatýma rukama mi kladl otázky o Spasiteli Kristovi a o Bibli, jednu za druhou. Položil mi celou záplavu otázek, nikoli aby mě zkoušel, ne! Měl ten nejupřímnější vnitřní hlad a chtěl vědět, jestli bych mu mohl pomoci. Tehdy mu bylo osmdesát let.

Někteří lidé ve mně něco vidí a někteří nikoli. Pokud ve mně něco vidí, jsem rozhodně z celého srdce k jejich službám. A když ve mně nic nevidí a mají vnitřní hlad, musí si najít někoho jiného. Musí nasytit svůj vnitřní hlad. Jsem-li hladový a jedna restaurace mi nevyhovuje, mohu jít do jiné restaurace. Bude-li to nezbytné, půjdu na řadu různých míst, abych utišil svůj hlad.

Abychom se však vrátili k vaší otázce, zkuste prosím zjistit, zda cítíte, že můžete vést hledající. Vždy by měl být nějaký vedoucí. Není-li vedoucí, nic neporoste. Vedoucí musí zásobovat hledající světlem, blažeností, energií, mírem a poselstvím vyšších a vnitřních světů. Odpusťte, že to tak říkám, ale pokud bude vedoucí jenom jeden ze skupiny ostatních, nebude to fungovat. Tady jsme všichni demokraté, všichni jsme si rovni. To je pravda, ale vědomí vedoucího musí být vyšší a hlubší, aby mohl sloužit ostatním ve skupině. Ve školní třídě je učitel. Kdyby v ní byli jenom žáci a každý z nich by začal učit zbytek třídy, vznikl by naprostý zmatek. Někdo musí vědět více než ostatní. Někdo musí mít více vnitřní moudrosti a vnitřního světla, aby mohl sloužit hledajícím.

Tím vás nechci kritizovat, ale pokud máte nějakou skupinu, měl by v ní být někdo, kdo má dostatek schopností, aby vedl a inspiroval ostatní. Jinak ostatní uvidí, že nemají žádného vedoucího a skupina neporoste. Buď musí mít víru ve vás, nebo v někoho jiného. Aby někdo mohl hrát úlohu vedoucího, musí být více duchovně vyvinutý. V opačném případě přijdou lidé, kteří žízní a mají vnitřní hlad, položí vám nějakou otázku a vy možná odpovíte: „Čtěte Bibli, tam je všechno.“ Oni potom řeknou: „Já čtu Bibli, ale nedostávám patřičnou odpověď, takže jsem přišel za vámi.“ Co uděláte potom? Jak je uspokojíte, nebo jak oni uspokojí vás?

Toto není osobní kritika; pochopte mne prosím správně. Jde jenom o to, že vedoucí musí být pokročilejší; jinak vzniká chaos. Nikdo nebude poslouchat; budou si navzájem odporovat a řeknou: „Co vy víte?“ Ale někdo, kdo má autoritu, někdo, kdo něco ví o duchovnosti řekne: „Buď následujte můj způsob, nebo následujte způsob někoho jiného. Existují i jiné způsoby, které můžete následovat, ale musíte kráčet po jedné konkrétní cestě.“ Všechny cesty vedou do Říma, ale musíte jít po jedné cestě. Nemůžete měnit cestu každý den. Nikam byste se nedostali! Cíl by pro vás přestal existovat. Kdybyste dnes následovali jednoho Mistra, zítra jiného a pozítří dalšího, cíl by pro vás neexistoval.