Dosáhnou jednoho dne lidské bytosti spásy tím, že budou mít tento pocit jednoty?

Sri Chinmoy: Přijde to, přijde. Používáte termín „spása“. Když používáme tento termín, cítíme, že existuje spasitel, který nás zachrání. Cítíme, že jsme udělali milióny a miliardy špatných věcí, že jsme nečistí lidé, kteří spáchali tolik hříchů, a proto je nezbytné, aby někdo přišel a dal nám spásu. Ale existuje ještě jiná filozofie, která používá termín „realizace“. Tato filozofie je založena na našem pocitu jednoty s Bohem, naším Nebeským Otcem.

Když se dítě zašpiní od hraní v blátě a hlíně, jeho matka prostě přijde a umyje jej. Dítě se necítí provinile, že je špinavé, protože nezná nic lepšího. Jen si hraje, hraje a hraje. Ale matka ví, že bláto a hlína nejsou dobré, takže když k ní dítě přiběhne, okamžitě jej umyje a očistí. Podobně, bez ohledu na to, co děláme, pokud jen běžíme k našemu Nebeskému Otci, znovu nás očistí. Pokud si ale myslíme, že jsme velmi špatní, pokud cítíme, že jsme ošklivá špinavá zvířata, potom k Němu nepůjdeme. Takže když se dožadujeme Boha jako své matky a otce, Bůh pro nás udělá vše, a stane se Jeho odpovědností, aby nás očistil.

Když se modlíme a meditujeme, uvědomujeme si, že je něco nekonečně vyššího než spása, a to je jednota s Bohem. Když Kristus řekl: „Já a můj Otec jsme jedním,“ tehdy promluvila jeho realizace. Když řekl: „Ó Otče, proč jsi mě opustil?“, bylo to to lidské v něm, jež mluvilo a oddělilo se od Boha. Ale to božské v něm se nikdy od Boha nemohlo oddělit. Božské v něm cítilo: „Ať už jsem v Nebi či na zemi, Bůh je ve mně a já jsem v Něm, jsme jedním.“ Tento pocit jednoty se nazývá realizace.