Toto je otázka o Bohu Spravedlnosti a o Bohu Soucitu. Pokud se nějaká osoba chovala během let takovým způsobem, že Bůh Spravedlnost s ní teď účtuje, je možné cítit k Bohu Spravedlnosti neuvěřitelnou, intenzivní lásku namísto pocitu otřesení a děsu či negativní reakce vůči Němu? A může se Bůh Spravedlnost na základě této lásky změnit v Boha Soucit? Pokud tato osoba říká: „Bez ohledu na to, co děláš, já Tě miluji, miluji Tě,“ promění se potom Bůh Spravedlnost v Boha Soucit?

Sri Chinmoy: Bůh Spravedlnost se nemusí proměňovat v Boha Soucit, protože tento člověk je natolik otevřený Božímu Světlu, že se stal s Bohem neoddělitelně jedním. Jeho láska k Bohu je tak nesmírná, že když ho Bůh kopne, cítí, že Bůh ho krmí nektarem. Nemůže v tu chvíli oddělit Boha Spravedlnost a Boha Soucit, protože jeho láska k Bohu je tak nesmírná a intenzivní. Můžeš být třetí osobou, jež vše pozoruje a říká: „Ó můj Bože! Bůh ho trestá!“, ale pokud je tvé srdce neoddělitelně jedním s Božím Srdcem, v tu chvíli uvidíš, že tato osoba má k Bohu ohromnou lásku.

Je to jako známý příběh o Naradovi. Narada několik let meditoval a potom se zeptal Višnua, kolik let potrvá, než realizuje Boha. Višnu řekl: „Už jen tři inkarnace.“ Narada řekl: „Tři další inkarnace? To je příliš, příliš!“ Byl připraven vzdát se.

Potom se jiný chlapík, opilec, zeptal Višnua: „Kolik mi bude trvat inkarnací, než realizuji Boha?“ Višnu řekl: „Tolik inkarnací, kolik je listí na tomto stromě!“ Opilec začal radostí tančit! Řekl: „Ó, jednoho dne budu schopen realizovat Boha! To je tak malý strom. Má jen velmi málo listí.“ Podívejte se na jeho postoj! Tančil radostí, protože jednoho dne realizuje Boha. Neviděl všechny ty nesčetné listy. Není nepředstavitelné, že mu to mělo trvat tolik inkarnací? A Narada nedokázal čekat ani tři další inkarnace.

Mudrc Bhrigu chtěl vidět, který z Bohů je nejsoucitnější. Šel k Brahmovi a neukázal mu žádný respekt. Brahma se rozzuřil. Potom šel k Šivovi a neukázal mu žádný respekt, a tak se Šiva rozzuřil a chtěl jej proměnit v popel. Nakonec zašel Bhrigu k Višnuovi, který ležel a spal. Velmi bolestivě Višnua kopnul a potom si stoupnul na Višnuova chodidla. Namísto aby použil svou okultní sílu, aby Bhrigu zničil, Višnu si mnul chodidlo a řekl: „Jak se máš, mé dítě? Bolí tě něco? Je mi to tak líto. Udeřil jsi mě. Neporanil ses?“ Toto je soucitný aspekt božského. Když přišel Bhrigu k ostatním a neukázal jim žádný respekt, rozzuřili se. Potom ale vstoupil do Višnuovy místnosti, kde Višnu spal. Kopl jej velmi tvrdě a potom si stoupl na jeho nohy. Od té chvíle měl na sobě Višnu stopu Bhriguových nohou.

Mělo by to být naprosto stejné, když cítíme Boha Spravedlnost. Říkáme, že nás Bůh udeří, když uděláme něco špatného. Ale měli bychom říkat: „Ne, to je pro mé dobro, že mě udeřil.“ Ve chvíli, kdy cítíme, že nás Bůh po tolika letech udeřil pro naše vlastní dobro, ve chvíli, kdy si vyvineme takové božské vnímání, nebudeme to ani nazývat Boží Spravedlností. Řekneme: „Ó můj Bože, Ty jsi přišel, přišel jsi, přišel jsi. Nyní dělej vše, co se Ti líbí! Kopej mě nebo mě odhoď, cokoli chceš udělat, zkrátka to udělej! I když mě chceš zabít, můžeš mě zabít, protože já chci Tvé štěstí.“ Když se hledající stane neoddělitelně jedním s Boží Vůlí, řekne: „Dělej, co chceš! Pokud mě chceš zabít, zabij mě; já chci jen Tvé štěstí.“

Tak se Bůh Spravedlnost nemusí proměňovat v Boha Soucit. I když je hledající kopán, může to brát jako Světlo Božího Soucitu. Cokoliv Bůh s nějakou osobou dělá v Boží zvolenou Hodinu, je pro ni to nejlepší. To je ten nejlepší postoj. Pokud má hledající takový postoj, znamená to, že Bůh pozvedl jeho vědomí do ohromné výše. Hledající ví, že cokoliv Bůh udělá, je pro jeho dobro, a cítí, že jediný způsob, jak může potěšit Boha v každém okamžiku, je skrze neoddělitelnou jednotu s Ním. Hledající se dostal v tu chvíli daleko za hranice Spravedlnosti a Soucitu. Je v říši radosti a extáze, protože se jej Bůh dotkl. Právě proto, že si Bůh vybral čas, aby se jej dotkl, hledající plave v moři radosti.