Guru, když jsme neposlušní nebo nějaký jiný žák je neposlušný, je špatné, když ti to na vnější úrovni nesdělíme?

Sri Chinmoy: To závisí na druhu neposlušnosti. Řekněme, že tě požádám, abys přišel z Agni Pressu tak rychle, jak je jen možné, ale ty po cestě potkáš jiného žáka a zastavíš se proto, aby ses jej na něco zeptal. Třebaže do jisté míry nejsi zcela poslušný, o takové neposlušnosti mi nemusíš říkat. Když požádám svého „nejlepšího žáka“, aby přišel do mého domu, vždycky po cestě potká paní domácí, která se ho zeptá, proč ještě nezaplatil nájem. A tak si povídají a povídají! On má dobré srdce. Když ho požádám, aby mě někam odvezl, jede se mnou hodiny a hodiny. Ale pokud jde o bezprostřední poslušnost, je ztracený. Jestliže řeknu: „Prosím tě, udělej ihned to a to!“ zastavuje se na každém kroku a povídá si s kdekým, než udělá to, o co jsem ho požádal. Takové chování nepochybně představuje neposlušnost a snižuje bezvýhradnou jednotu se mnou. Ale jeho duchovní život to nezničí.

Pokud ale na druhou stranu někdo dělá něco opravdu nesprávného a ty o tom víš, musíš mi to ihned říci. Americká teorie říká: „To není moje věc.“ Ale duchovní teorie říká: „Protože se všichni plavíme na stejné lodi ke Zlatému Břehu, moje věc je tvojí věci a tvoje věc je mojí věcí.“ V opačném případě doje ke skutečné katastrofě, když jedna z tvých duchovních sester nebo jeden z tvých duchovních bratrů dělá něco opravdu špatného a ty si to necháš pro sebe. Když například víš, že někdo je v emocionálním světě, měl bys mi to ihned říci. V opačném případě to začne bolestí hlavy, ale vyroste z toho nádor. A potom je příliš pozdě.

Jelikož jsi mým žákem, tatáž věc se týká i tebe, když děláš něco špatného. Neposlušnost je jako balvan, který se kutálí z kopce. Jeden den uděláš něco špatného a je to jenom malá chyba. Ale ty pokračuješ, pokračuješ a neposlušnost je stále větší a větší. Potom najednou zjistíš, že letíš velice rychle dolů, dolů, dolů z kopce! V té chvíli, kdy už se nekontrolovatelně řítíš dolů, se z toho pro mne stane vážný problém. Kdybys mně o tom řekl na začátku, bylo by řešení tohoto problému daleko snazší.

Když některé dívky mají nějaký velmi vážný ženský problém, občas mi to nechtějí říci. Chovají se, jako kdyby udělaly něco špatného nebo spáchaly nějaký zločin. Přijdou mi to říci až po šesti měsících nebo po roce, když už je nemoc velice vážná a ony mají pocit, že je zabije. Copak to není neposlušnost? Když je v jejich tělech něco opravdu v nepořádku, neměly by mi to říci okamžitě? Ale ony mi o tom řeknou, až když je situace kritická. Neříkám, že doktoři nemohou pomoci. Kolik lékařů se zabývalo mými potížemi s koleny! Možná se jim nepodaří s tím něco udělat, ale já vím, že Bůh dal těmto lékařům zvláštní schopnosti a oni vyléčili mnoho lidí. Ale protože jste mě přijali za svého duchovního Mistra, musíte cítit, že já jsem také vaším lékařem, pouze operuji jinak než obyčejný lékař.

Takže by ses nikdy neměl obávat mi říci o svých problémech. Žák nikdy nebude Mistrovi blízký, když se ho bojí. Žák se stane Mistrovi bližší než nejbližší, když mu řekne o svých slabostech a dovolí mu, aby se s nimi ztotožnil. V tu chvíli může Mistr přijít žákovi na pomoc jako řvoucí lev. Když mi lidé něco řeknou soukromě nebo mi napíší dopis o svých selháních nebo o svých slabostech, nikdy jim nehubuji. Jsem samá sympatie, samý soucit, samý zájem, samá náklonnost. Když někdo trpí mentálním, vitálním, emocionálním nebo jiným problémem, beru jeho slabost za svou a okamžitě mu odpustím. A nejenom že takovému člověku odpustím, ale také ihned jednám. Jednám na vnitřní úrovni a občas mu řeknu i na vnější úrovni, co má dělat. Jestliže takový člověk opravdu chce, abych ho vyléčil, jsem celý pro něj. To však platí jen za jedné podmínky: že je připraven změnit svůj život.

Po několika dnech, měsících nebo letech neposlušnosti si z toho někteří žáci vytvoří zvyk. Proč? Protože mají pocit, že je to v pořádku!

Právě díky pocitu, že je to v pořádku, se tato neposlušnost stane jejich poslušností. Bez ohledu na to, jak je určitý žák neposlušný, ve většině případů nevěřím na spravedlnost. Spravedlnost přichází teprve tehdy, když vím, že je to jediný způsob, jak přimět žáka, aby si uvědomil vážnost svého nedobrého chování. Když vidím, že situace je už prostě nestravitelná, nemám žádnou jinou možnost než být přísný. Se železným prutem přicházím jedině tehdy, když nic jiného nezabralo a když jsem absolutně bezmocný, bezmocnější než ten, kdo se tak špatně chová. Když ale přijdu s tím prutem, jen zřídkakdy jsem úspěšný. Když totiž někomu pohrozím, že ho vyhodím z cesty, pokud se nepřestane chovat špatně, možná svůj život po měsíci nebo po roce změní. Ale jinak je z toho jen vzpoura, nepřátelství a strach.

Bůh si nás nemůže získat za pomocí strachu. Je pravda, že On nám může vzít život; může nás zabít, když uděláme něco špatného. Jestliže se na nás Bůh zlobí, rozhodně z toho můžeme trpět. Ale takovýmto trestem si nás nemůže získat. Až do posledního dechu bychom říkali: „Bůh je krutý! Bůh je nebožský!“ Může si nás získat jedině pomocí lásky. Mistr si musí získat žákovo srdce jedině láskou a žák si musí získat Mistrovo srdce také láskou. Všechno ostatní neuspěje. Amerika je silná a může mi pohrozit, že na mě svrhne atomovou bombu. Já jsem bezmocný, takže se podřídím, ale v mém odevzdání nebude žádná láska. Pokud však Amerika přijde se soucitem a s jejími dobrými vlastnostmi, získá si moje srdce.

Existují žáci, kteří dělají různé špatné věci po mnoho, mnoho let. Potom najednou zjistí, že to láme srdce jejich Mistra. Jakmile uvidí moje krvácející srdce, i jejich srdce začne krvácet a řeknou: „Co jsem to udělal? Co jsem to udělal?“ V té chvíli se jejich srdce probudí. Nebojí se mě, bojí se jenom věci, kterou udělali a která zlomila moje srdce. Řeknou: „Jestli opravdu miluji svého Mistra, jak mohu takto trápit jeho srdce?“ Potom se z nich zase stanou klenoty jako dříve. Takže jejich problém vyřeší pohled na Mistrovy slzy. Když vidíte slzy nejenom v mých očích, ale i v mém srdci, a přitom chováte ke mně aspoň špetku lásky, budete schopni díky své lásce porazit svoje slabosti.