Jak můžeme pocítit, že naše poslušnost je spontánní a radostná, a ne vynucená?

Sri Chinmoy: Vynucená poslušnost nám nikdy nedá radost. Kdysi byli v Americe otroci přinuceni sloužit svým pánům. Byli šťastní? V Indii jsou i dnes kuliové. Myslíte si, že získávají ze své poslušnosti spontánní radost? Spontánní radost dostaneme jedině tehdy, když jsme se ztotožnili s člověkem, kterého posloucháme. Když se ztotožníme s naší myslí a děláme to, co nám mysl řekne, okamžitě dostaneme určitý druh radosti nebo štěstí. Dejme tomu, že nám mysl řekne, že je vhodná chvíle, abychom běželi, protože je velice chladné počasí. Protože jsme se s myslí ztotožnili, s radostí vyběhneme ven. Ale možná v tu chvíli řekne srdce: „Ne, protože je tak chladno a moje mysl je klidná, je vhodná chvíle číst Guruovy knihy nebo zpívat nějaké duchovní písně.“ Jestliže jsme se v té chvíli ztotožnili se srdcem, dostaneme spontánní radost, když budeme číst duchovní knihy nebo když budeme zpívat duchovní písně.

Třebaže získáme určitý druh štěstí, když se ztotožníme s myslí a budeme dělat to, co ona chce, nejde o skutečnou radost. Když nás mysl žádá, abychom něco udělali, velice často to v nás vytváří miliony pochybností. V jednom okamžiku po nás chce, abychom udělali jednu věc, a v příštím okamžiku bude váhat a řekne nám něco jiného. V tomto okamžiku nám řekne, abychom měli víru v náš duchovní život, a my jsme s naší vírou šťastní. V následujícím okamžiku v nás vytvoří pochybnosti a my získáme štěstí, když budeme náš duchovní život zpochybňovat. Je možné získat spontánní štěstí mnoha chytrými způsoby, když se ztotožníme s džunglí mysli — jednou při zpochybňování Boha a hned zase při víře v Boha — ale to nám nikdy nedá skutečnou radost. Takže bychom měli použít naši moudrost a zjistit, s čím bychom se měli ztotožnit a co bychom měli považovat za svého skutečného nadřízeného: mysl nebo srdce. Nadřízený — mysl nám v jednom okamžiku řekne, abychom něco udělali, ale v dalším okamžiku přijde s pochybností a váháním. Rozhodně nám nedá odhodlání a vůbec nám nepomůže. Na druhou stranu nám srdce nejenom řekne, co máme správně dělat, ale také nám v tom pomůže, urychlí naše duchovní putování a přinese Boží Hodinu blíže k nám. Takže skutečnou spontánní radost získáme jedině tehdy, jestliže se ztotožníme se srdcem a budeme ho poslouchat.

Srdce nám říká, abychom se modlili a meditovali, a radost, kterou získáme z našich modliteb a meditací je skutečná. Je pravda, že se nemůžeme modlit a meditovat dvacet čtyři hodin denně, protože musíme pracovat a vykonávat nejrůznější každodenní povinnosti. Ale během dne si můžeme vybavit radost, kterou jsme získali z naší ranní meditace. Ráno zůstáváme po nějaký čas v naší zahradě srdce. Potom vstoupíme do džungle mysli. Ale dokonce i v džungli mysli si můžeme vzpomenout na krásu a vůni, kterou jsme zakoušeli ráno v naší zahradě srdce, a to nám dá ohromnou radost.