Jak může duchovnost uniknout omezenosti náboženství?

Sri Chinmoy: Známe několik náboženství — hinduismus, buddhismus, judaismus, křesťanství, islám, a tak dále. Každé náboženství má svůj vlastní způsob sebevyjádření s ohledem na neomezené Jedno. Bohužel je ale samo vyjádření omezeno. Náboženství je pouze domem a nikdo nemůže tvrdit, že jeho dům zahrnuje všechno. Můžeme koupit víc nábytku a ostatních věcí, ale podstata domu zůstane vždy stejná.

Jakmile jednou přijmeme duchovní život, naším náboženstvím se stane naše láska k Bohu. A pokud milujeme Boha, všechno uvnitř nás se rozpíná. Tehdy necítíme, že naše tělo je omezeno na několik stop výšky; ne, vidíme expanzi těla. Také vidíme rozpínání našeho vitálna, mysli, celé naší bytosti. Naše láska k Bohu je pokračujícím rozpínáním celé naší skutečnosti.

Láska k Bohu je jediným skutečným náboženstvím, jediným náboženstvím, které by měl opravdový hledající praktikovat. Existuje nějaké náboženství, které nám říká, abychom nemilovali Boha? Problémem náboženství ale je, že se snaží omezit naši lásku k Bohu. Náboženství říká: „Pouze pokud miluješ Boha takovým způsobem, jakým Jej miluji já, děláš správnou věc.“ Každé náboženství bude tvrdit: „Miluj Boha, ale dělej to mým způsobem. Pouze když budeš chodit do kostela, když budeš chodit do chrámu, když budeš chodit do mešity, bude tvoje láska k Bohu dokonalá. Všechny jiné cesty jsou špatné.“

Láska k Bohu ale taková není. Jestliže miluji Boha, Bůh mi řekne: „Proč by v zahradě náboženství měly být jenom růže? Mohou zde být také jiné květiny.“ Někdo přijde a bude obdivovat růži a někomu jinému se bude líbit jiná květina. A tak musíme milovat Boha všemi možnými způsoby — prostřednictvím toho, co říkáme a co děláme, prostřednictvím neustálého sebedávání na každém jednotlivém stupni našeho vědomí. Musíme milovat Boha Božím vlastním Způsobem. Jedině tehdy nebudeme uvězněni v omezeních náboženství a nikdy se nebudeme pokoušet někoho omezit.

Tím, co chceme od náboženství, je radost. Náboženství nám nedává radost, protože se vědomě nebo nevědomě snaží ukazovat svoji nadřazenost. Pokud však milujeme Boha, získáváme obrovskou radost. Já získávám radost tím, že miluji Boha, a ty získáváš radost tím, že miluješ Boha.

Ptáš se, jak může duchovnost uniknout omezením náboženství. Únik není to správné slovo. To, co je potřeba, není únik, ale osvícení. A my můžeme osvítit náboženství pouze tím, že budeme Boha milovat Božím vlastním Způsobem.