Jak se mám vyrovnat se smutkem, který cítím, když soucítím s ostatními?

Sri Chinmoy: V lidském životě se slovo „soucit“ nedá použít. Soucit má jenom Bůh. Soucit se týká jenom Boha a duchovních Mistrů nejvyšší úrovně, kteří se dokáží odpoutat od subjektu nebo objektu. Lidské bytosti jsou nevědomě připoutány k někomu nebo něčemu. Můžeme tomu říkat soucit, ale zde hraje svoji roli nevědomé připoutání. Sami sobě dáme pocítit, že jsme vůči někomu nadřazení a dáváme najevo soucit, ale ve skutečnosti jenom klameme sami sebe. Buďme tedy v našich modlitbách a meditacích opatrnější.

Čím jdeme hlouběji, tím dříve si uvědomíme, že není potřeba nikomu dávat najevo soucit. Jsme to právě my, kdo potřebuje soucit více než kdokoli jiný. Pokud člověk, který dychtí ukázat celému světu svůj soucit, vstoupí do hloubky svého srdce, pocítí, že je skutečným žebrákem, který žalostně potřebuje Soucit od Boha. Když cítíme, že jsme někomu nadřazení, když cítíme, že máme více laskavosti než oni, jenom klameme sami sebe. Jedině Bůh a ti, kteří realizovali Boha, mohou díky síle své jednoty s lidstvem požehnat ostatní svým soucitem.

Jestli myslíš na to, že dáš najevo někomu svůj soucit, nejprve musíš znát Boží Vůli. Jestli je Boží Vůlí, abys někomu pomohl nějakým zvláštním způsobem, Bůh ti ukáže potřebné světlo. Toto světlo můžeš nazvat soucitem, moudrostí, osvícením nebo mírem. Ale jedině Boží Vůle ti může dát dostatečné schopnosti potřebné k tomu, abys mohl něco nabídnout člověku, u kterého cítíš, že bys mu měl pomoci. Soucit není to správné slovo. Potřebuješ světlo, abys osvítil toho člověka.