Jak se můžeš ochránit, když je blízko tebe něco neinspirujícího?

Sri Chinmoy: Vezměme třeba tvoji vlastní mysl. Třebaže je tvým vlastnictvím, zároveň vlastní tebe. Dejme tomu, že mysl neaspiruje. Pokud tedy mysl neaspiruje, pokud tě mučí, jak by ses jí mohla zbavit? Obvykle myslíme na mysl jako na bytost uvnitř v hlavě. Kdybys někoho požádala, aby rozpůlil tvoji hlavu, protože uvnitř je tvoje mysl, mohla bys zůstat naživu? To je nemožné! Ne, neměla by ses pokoušet o odpoutání, když je v tobě něco velmi blízkého a neaspirujícího. Snaž se to pouze transformovat.

Jestli do tvé mysli vstoupila žárlivost, okamžitě pomysli na její opak. Prostě si pomysli: „Ona je mojí duchovní sestrou. Proč bych měla žárlit? Ona má dobré kvality a já mám také mnoho dobrých kvalit. Guru nám neustále říká, abychom cítily naši jednotu. Pokud se mi nepodaří tuto jednotu vybudovat, nebude z toho smutný?“ Takto se můžeš zachránit.

Jakmile přijde jakákoli neaspirující myšlenka, okamžitě se ji snaž nahradit dobrou myšlenkou. Všechno neaspirující, co je ti blízké, se musí transformovat. Co ti může být bližšího než tvoje vlastní mysl? V jiném smyslu je ti bližší srdce, které je ti nejdražší, ale zároveň musíš používat mysl. Takže kdykoli vstoupí do tvé mysli něco neinspirujícího, musíš to transformovat na aspiraci.

Nejvyšší filozofií je samozřejmě odpoutání. Odpoutání je velice dobré, ale pro hledajícího na tvém stupni vývoje, je takřka nemožné. Odpoutání je velice obtížný předmět, podobně jako nepodmíněné odevzdání. U většiny hledajících nevydrží nepodmíněné odevzdání více než pět sekund. Když je tvoje touha naplněna, odevzdáš se. Jsi připravena se odevzdat, když tvoje touha nebude naplněna? Ne, vystřelíš všechny své hladové šípy na Boha. Odevzdání má velice krátký dech. Odpoutání, nepodmíněné odevzdání a některé jiné věci jsou velice, velice obtížné; přijdou až na velmi vysoké úrovni. Ale ten druhý způsob, nahrazení, je snadný.