Jak můžeme mít ve svém životě více novosti?1

Sri Chinmoy: Každý den vychází slunce. Pokud máme štěstí a je jasný den, každé ráno se můžeme na slunce podívat. Ačkoliv je to totéž slunce, které vychází, každý den v něm můžeme spatřit novou krásu. Naše mysl nám říká, že to je stejné slunce, které jsme viděli včera a předevčírem. Ale když totéž slunce vidí srdce, má ohromnou radost, ohromné rozechvění, ohromnou extázi.

Vše musíme vidět a cítit srdcem, ne myslí. Mysl nám řekne: „Už jsem slunce viděl; viděl jsem ho už tolikrát. Není na něm nic nového.“ Ale když stejné slunce vidí srdce, vidí něco nového s rozechvělým pocitem. Samotný tento rozechvívající pocit vytváří něco nového a tato novost vytváří něco zvláštního.

Když dospělý každý den vejde do zahrady, uvidí květiny a řekne: „Všechno je zde stejné jako včera.“ Když vstoupí do zahrady čtyřleté nebo pětileté dítě, vidí stejné květiny, které viděl dospělý, ale získá naprosto odlišný druh zážitku, který je samou radostí. Každý den vstupuje do zahrady, ale jeho mysl nevidí květiny; je to jeho srdce, které je vidí. Když vidí květinu jeho srdce, je pro něj tato květina něčím novým. Vidíme stejné druhy květin po mnoho let, a jakmile je jednou vidíme, stačí nám to. Dokonce už druhý den je to pro nás staré. Ale pokaždé, když vidí zahradu dítě, vidí, že všechno je nové.

Každý den děláš tolik věcí. Jdeš do prodejny se zdravou výživou, abys tam pracoval; děláš své úkoly. Když použiješ svou mysl, pak se všechno stává jednotvárné. Řekneš si: „Dělám to deset dní, deset měsíců, deset let.“ Ale když použiješ své zcela dětské srdce, vše je nové, nové, nové.

V mém případě, když použiji svou mysl, abych přemýšlel o zdvihu 900 liber, okamžitě si řeknu: „Ó Bože!“ Není to ze strachu, ale protože to zvedání je nudné — to je to správné slovo. Každý den se snažím zvedat tak těžké váhy. Nemám snad dost problémů sám se sebou, se svými žáky, se světem? Musím jít a postavit se pod těchto 900 liber? Mysl okamžitě vyjde do popředí, aby mě co nejmocněji odradila. Mysl řekne: „Copak nemáš na práci nic lepšího? Jdi a modli se, jdi a medituj! Dělej něco pro zlepšení světa!“ Tímto způsobem mysl pokračuje.

Ale když myslím na Nejvyššího, svého Milovaného, On říká: „Tohle je to, co chci, abys ráno dělal pro projevení Mého Světla ve světě.“ Toto poselství dostanu, když jsem v srdci a moje srdce přijalo toto poselství. Dnes je to čtvrtý den, co jsem zvedl 900 liber. Když je v popředí mysl, už druhý den se tato mysl bude nudit; nechce zvedat. Ale dnes jsem závaží s použitím svého dětského srdce zvedl šestkrát. Když používám své dětské srdce, cítím, že všechno dělám poprvé.

Každý den dávám modlitby. Můžete říci, že každá ta modlitba je jiná, takže je tam novost. Ale když použiji svou mysl, mysl řekne: „To je tak hloupá věc! Proč musím dávat modlitby každý den? Kdo mě bude poslouchat? Kdo bude říkat mé modlitby? Říkám já své vlastní modlitby?“ Mysl mě odrazuje a říká mi, abych nepokračoval, protože každý den dávám stejný druh modliteb. Ale srdce řekne: „Ne! Všechny jsou nové. Všechny jsou nový život, nový život, nový život.“

Když zvedám 900 liber, když šlapu na rotopedu, když dělám cokoliv, pokud použiji mysl, mysl řekne, že je to jednotvárné. Později zajde mysl dokonce tak daleko, že řekne, že je to směšné. Mysl řekne: „Jsem snad tak hloupý, abych zvedal závaží? Jsem snad tak hloupý, abych ztrácel čas s tímto nevědomým železem?“ Ale srdce získává tolik radosti, protože srdce naslouchá Bohu, když Bůh říká: „Udělej to, udělej to, udělej to!“

Každý týden chodíte do základní školy číslo 86 meditovat. Mysl říká: Ó můj Bože, je to povinné, je to povinné!“ Mysl nenávidí tento druh věcí. Mysl říká: „Nemá snad Guru nic jiného na práci? Mohla jsem jít do kina nebo se dívat na televizi.“ Ale srdce řekne: „Dnes, právě po týdnu, se znovu můžeme setkat s naším Guruem. Dnes bude meditovat. Dnes bude moci nasytit celou naši bytost svým světlem, svou radostí, svým požehnáním.“ Srdce a mysl vidí stejnou skutečnost, ale srdce nám dává jednu zprávu a mysl nám dává zase jinou zprávu. Pro mysl je život samá jednotvárnost. Pro mysl je každý den naprosto stejný. Neexistuje žádná novost, žádný nový život. Ale když použijeme srdce, vše je nové. Když na všechno použijeme srdce, uvidíme, že uvnitř srdce je vždy novost a uvnitř novosti je plnost. Ačkoli mysl říká, že všechno je věčně staré, srdce řekne: „Ne, je to vždy nové.“

Když použijeme termín „vždy nové“, tato novost je v srdci. Cokoliv dělám, pokud to dělám srdcem, potom je to zcela nové. Když jsem v mysli, nic není nové. Řekněme, že hraji na housle. Každý den cvičím padesát písní. Mysl řekne: „Ach jo, musím cvičit padesát písní!“ Ale když použiji srdce, padesát písní je hotovo mrknutím oka. Dokonce jsem připraven nacvičit ještě několik písní navíc.

Srdce získává radost každý den, ačkoliv navenek dělá stejné věci. Ve tvém případě, každý den děláš stejnou věc, ale srdce ti říká, že je zde nová radost, nová radost, nová radost. Každý den zákazníci přicházejí do tvého obchodu se zdravou výživou. Mysl ti řekne: „Ó, přicházejí stále stejní hlupáci! Pokaždé mám stejnou zkušenost.“ Ale když použiješ srdce, pokaždé když se podíváš na vitamínové tablety, lahve a plechovky, dostaneš novou radost. Budeš dychtivý vidět, jestli je na lahvích napsáno něco nového nebo si všimnout něčeho, co jsi předtím neviděl. Srdce je dychtivé vidět novost ve věcech, které vidí už roky a roky. Ale mysl nechce novost. Jeden den dostane jídlo, ale potom hladoví, protože cítí, že všechno je staré, staré, staré. Ale srdce každý den řekne: „Možná je zde něco jiného, něco nového.“ Srdce vždy hledá novost, ale mysl nehledá nic.

Mysl vždy tápe a reptá. Neexistuje horší zloděj než mysl. Dnes jsi velmi šťastný, protože máš narozeniny. Tvá mysl řekne: „Ó, Guru je ke mně dnes tak milý, protože mám narozeniny, ale zítra mě Guru bude opomíjet. Už ke mně nebude milý. Opravdu se o mě zajímá?“ Takto zítřek vždy vstoupí do naší mysli, aby zničil dnešní radost. Dnes ti dávám radost. Pozval jsem tvé přátele a dělám to a ono, abych tě učinil šťastným. Ale mysl vždy přijde a odebere polovinu dnešní radosti nebo dokonce více. Proč? Protože zítra nemusíš mít stejný druh radosti. Jak směšné! Jak darebáckou přirozenost mysl má! Mysl okamžitě vnáší budoucnost do přítomnosti. Dává ti poselství, že zítra od svého Mistra nebo od svých přátel nedostaneš stejnou radost, stejné uspokojení, stejnou lásku, stejný obdiv.

V tom okamžiku si musíš říct: „Nemyslím na zítřek; dnešek mi stačí. Ať zítřek přijde, jak musí. Dnes jsem tak šťastný! Guru slaví mé narozeniny a dává mi tolik radosti.“ Zůstaň v dnešku — tady a teď. Když přemýšlíš o zítřku, pak ti mysl řekne: „Až přijde zítřek, bude úplně jiná situace.“ Jako zloděj, tato zcela odlišná situace ti okamžitě odebere polovinu dnešní radosti.

Když děláš něco velkého, jsi tak šťastný. Ale pak, krůček po krůčku, přichází hloupá mysl, jako darebák. Řekněme, že dnes ses stal mistrem světa a jsi velmi šťastný. Ale večer si pomyslíš: „Možná mi zítra někdo vezme můj rekord.“ Tímto způsobem zítřek vstoupil do dneška. Mysl nám vždy tolika způsoby bere naši radost. Srdce řekne: „Dnes mějme radost. Nechme zítřek přijít zítra.“ Ale mysl zve zítřek do dneška, aby nám sebrala naši radost. Mysl říká: „Dnes jsem zvedl těžké závaží, ale zítra ho možná nedokážu zvednout.“ Srdce cítí, že protože jsem to dnes zvedl, měl bych zůstat v dnešní radosti. Ale mysl řekne: „Jen se chlubím! Na světě je tolik lidí, kteří jsou nekonečně silnější než já. Mohou snadno dokázat to, co jsem dokázal já.“ Proč musíme myslet na lidi, kteří jsou v Africe nebo v Bulharsku nebo někde jinde? Proč si musíme představovat, že jsou nekonečně silnější, než jsme my, že oni snadno dokáží, co jsme dokázali my, ačkoli oni k tomu nedostali příležitost?

Takto nám mysl odebírá radost, kterou jsme získali tím, co jsme dnes dokázali! Ale srdce nepřemýšlí o zítřku. Srdce jen cítí, že něčeho dosáhlo, a proto je tak šťastné a vděčné Bohu. Srdce je vděčné Bohu, protože Bůh nám dal schopnost něco udělat. Dnes mi Bůh dal schopnost zvednout těžké závaží, a tak jsem vděčný. Zůstává to mezi mnou a Bohem. Jsem tak vděčný, že On mi dal tu schopnost, a jsem tak šťastný, že On mě udělal šťastným. To je způsob, jakým musíme zabránit mysli, aby nám brala naši radost, a jak můžeme mít vždy novost. Radost srdce vždy ztělesňuje novost. Kdykoliv jsme šťastní, je zde vždy novost. Když jsme nešťastní, je to náš konec! Vláčíme se s neštěstím dvacet nebo třicet let. V okamžiku, kdy jsme skutečně šťastní, srdce udržuje a chrání naše štěstí. Ale mysl si myslí, že zítra budeme opět nešťastní. Tímto způsobem mysl krade dnešní štěstí.

Nedovol mysli, aby hrála roli zloděje. Když budeš v srdci, potom uvidíš, že je zde vždy radost novosti. Dítě vždy získává radost, bez ohledu na to, kolikrát vešlo do zahrady. Pro něj je to samá radost, radost, radost. Když náš malý psík Čela běhá sem a tam, nemá žádnou mysl. Získává takovou radost! Kdyby si myslel: „Každý den musím běhat touto cestou,“ potom by neběhal žádným směrem. Zapomněl by na běhání! Musíme mít stejně spontánní radost jako Čela a tuto spontánní radost získáme pouze, když jsme v srdci. Musíme být dětští, ne dětinští. Když dospělý jedná dětinsky, udělá něco hloupého. Ale dětské srdce, jako květina, vždy kvete a kvete, kvete a kvete.

Vždy zde musí být novost. Každý den může mysl vymyslet způsoby, jak nám sebrat naši radost. Vždy musíme se svou myslí bojovat. Když chceme udělat něco obtížného, mysl řekne: „Ó můj Bože! Dva dny jsem byl úspěšný a získal jsem radost, ale dnes nemyslím, že toho budu schopen.“ Potom, když přijde smutek a zklamání, okamžitě musíme čelit mysli svou moudrostí. Musíme říci: „No a co když neuspěji? Mým cílem není, řekněme, zvednout určitou hmotnost. Mým cílem je pravidelnost.“ Bůh mě žádá, abych něco dělal. Nepřikazuje mi, abych uspěl; On jen říká: „Musíš být pravidelný.“ Říká: „Udělej to, udělej to!“ a jen mě žádá, abych Ho poslechl.

Když vás žádám, abyste něco udělali, potom byste to měli udělat celým srdcem. Nikdy neřeknu: „Když to nedokážeš udělat, potom tě vyhodím ze své lodi.“ Řeknu: „Vhoď do tohoto projektu své srdce a duši.“ Ale vy si ve své mysli vytvoříte víru, že když to nedokážete udělat, potom budu zklamán. Nikdy nebudu zklamán někým, kdo není úspěšný. Zajímá mě jen upřímnost, připravenost, ochota a dychtivost tohoto člověka. Nikdy nebudu nikoho obviňovat z vnějšího neúspěchu. Ale vnitřní neúspěch — když zde není připravenost, ochota, dychtivost — mi skutečně vadí. Někdy vidím žáky pracovat tak tvrdě. Potom je na Bohu, aby jim dal úspěch, nebo neúspěch. Pokud jde o nás, jestliže pracujeme s co největší připraveností, upřímností, ochotou a dychtivostí, pak kdo nás bude obviňovat, když neuspějeme? Bude nás obviňovat Bůh? Nikdy!

Vždy používejte srdce. Srdce vždy přináší novost, zatímco mysl nese starobu. Pro mysl neexistuje žádná novost. Druhý den mysl ztratí veškeré nadšení, protože cítí, že všechno je příliš staré, příliš staré, příliš staré. Ale pro srdce je každý den nový, jako slunce. Jak jsem řekl dříve, když slunce vychází, mysl nemá zájem podívat se na něj, protože mysl cítí, že je to tatáž stará věc. Bez ohledu na to, zda slunce vychází nad vodou nebo z mraků, mysl to nezajímá. Ale srdce čeká na slunce. Srdce říká: „Kdy vyjde? Kdy vyjde? Kdy vyjde?“ Dychtivost srdce vidí novost vždy a ve všem. Když použijeme srdce, abychom poslechli Boha, potěšili Boha, pak je všechno nové. Každý den, dokonce i když navenek děláme a vidíme stejnou věc, srdce neustále cítí novou radost, novou radost, novou radost.


  1. SCA 789. Sri Chinmoy odpověděl na následující otázku 14. února 2000 v New Yorku