Odpočinek

Robert Změlík: Cítím, že jsem celý rok v San Diegu pracoval velmi tvrdě bez odpočinku, jen jsem pracoval a pracoval. Teď cítím, že mi tělo říká: „Roberte, nyní musíš být moudrý, protože Olympiáda se již rychle blíží a ty potřebuješ zvláštní program.“

Sri Chinmoy: Zahrnuje ale ten zvláštní program trochu více odpočinku?

Robert Změlík: Mám speciální videokazetu Carla Lewise o trénování a jeho program se mi líbí — jeden den tvrdý trénink, další den střední, třetí den lehký a čtvrtý den odpočinek. Pro mě je to velmi těžké, protože cítím, že odpočinkový den je mnohem těžší než obtížný trénink.

Sri Chinmoy: Nedovolte, aby vás vaše mysl ovládala. Vy ovládejte svou mysl. Řekněme, že jste jeden den odpočíval. Mysl vám pak řekne, že jste necvičil mnoho dní. Přijdou k vám nejrůznější starosti a úzkosti a přesvědčí vás, že jste odpočíval mnoho dní. Mysl vám může říci, že jste ztratil trochu schopnosti nebo že už nejste dychtivý, už nejste upřímný, už to nemyslíte vážně. Tato ničemná mysl vám může následující den říci, že kdybyste byl velmi upřímný a opravdu to myslel vážně, pak byste včera také cvičil. Tím, že mysl tvrdí, že to nemyslíte vážně a jste neupřímný, vás oslabuje.

V tu chvíli se musíte stát pánem své mysli. Musíte jí říci: „Mé tělo je jako stroj. Velký stroj v továrně potřebuje po několika hodinách doplnit palivo. Všechno potřebuje odpočinek a odpočinek přináší energii. Včera jsem odpočíval; zoufale jsem to potřeboval. Nic nemohu dělat dvacet čtyři hodin denně. I když rád jím, mohu snad jíst dvacet čtyři hodin? To nejde.“ Když se najíme, jsme spokojení. Podobně když si po několika dnech cvičení svaly odpočinou, dostanou výživu. A tak říká-li vám mysl, že už to nemyslíte vážně, že už nejste upřímný a nemáte disciplínu, namítněte jí: „Ach mysli, jsem moudřejší než ty. Proč bych měl být na bojišti každý den, každou hodinu? Musím se vrátit domů odpočinout si.“

V den, kdy jste necvičil, nešel jste na bojiště. Proč? Ne proto, že jste zbabělec, ne proto, že jste slabý, ale proto, že chcete znovu nabýt sil. Následující den pak půjdete na bojiště a všechny porazíte. Byl jste moudrý, a tak jste odpočíval, abyste nabyl víc síly a mohl porazit své nepřátele. Vaše mysl na vás však může zahrát trik a přesvědčit vás, že se celý váš svět se zhroutil, jelikož jste jeden den odpočíval — už nejste ukázněný, už to se svým sportováním nemyslíte vážně. To se některým atletům stává. Mysl vždy zkouší triky. Naproti tomu, když jste jeden den tvrdě cvičil a další den jste vcelku spokojen, může vám mysl říci: „To nestačí. Měl jsi cvičit víc.“ Cvičil jste víc než dost; jste spokojen. Ale vaše vychytralá mysl vám bere všechnu radost, protože vám říká, že jste necvičil dostatečně.

Možná půjdete domů, lehnete si a řeknete: „Ó, byl jsem velmi dobrý v hodu oštěpem.“ Vaše mysl vám pak vezme všechnu radost tím, že řekne: „To nestačilo. Kdybych hodil ještě jednou, bylo by to o dva metry dál.“ Mysl z nás vždy udělá hlupáka a vezme nám veškerou radost. V tu chvíli musí být soudcem vaše srdce. Vaše srdce řekne: „Ne, udělal jsem tolik, kolik jsem chtěl. Chtěl jsem hodit patnáctkrát, a tak jsem to udělal. To mi stačí.“

Konečným soudcem musí být srdce. Ať už uděláte cokoli, srdce vám řekne, že jste udělal správnou věc. Skončíte-li po patnácti hodech, srdce řekne, že jste udělal naprosto správnou věc. Mysl řekne: „Ne, měl jsem hodit ještě dvakrát nebo třikrát. Pak bych byl lepší.“ Kdybyste však hodil víckrát, možná že byste se zranil, namísto abyste byl lepší. Takže mysl vůbec neposlouchejte. Cokoli děláte, dělejte šťastně a radostně. V den, kdy odpočíváte, ciťte, že je to pro vás naprosto správná věc. V den, kdy trénujete, ciťte, že děláte naprosto správnou věc. Ať už děláte cokoli, ciťte, že je to pro vás naprosto správné. Pokud si budete myslet, že to, co děláte, není správné, vaše mysl vám vezme všechnu radost, nadšení, dychtivost a připravenost.

Když vrháte koulí, ciťte prosím, že děláte správnou věc. Neříkejte si: „Měl bych dělat něco jiného. Včera jsem byl tak špatný v běhu na 400 metrů! Měl bych ho trénovat trochu víc. Vrháte-li koulí, vaše srdce vám říká: „Tohle je chvíle, kdy mám vrhat koulí.“ Nemyslete v tu chvíli na to, že jste včera nebyl dobrý v běhu na 400 metrů. Od samého začátku musí být tím, kdo rozhoduje, vaše srdce.

Řekl jste, že jste svým vlastním trenérem. To je výborné. Tím skutečným trenérem však musí být vaše srdce. To znamená, že vše musíte dělat radostně. Kdykoli něco děláte šťastně — ať už házení, skákání, překážky nebo něco jiného — musíte vědět, že děláte správnou věc. Nejste-li při tom, co děláte, šťastný, je to mysl, která vás činí nešťastným.

Kolik hodin odpočinku máte v noci?

Robert Změlík: Nyní spím každou noc devět hodin. To je pro mě velmi dobré. A po obědě spím hodinu a půl nebo dvě hodiny.

Sri Chinmoy: To je velmi dobré. Týden před začátkem Olympiády udělejte prosím pro každou disciplínu jednu věc. Předpokládejme, že první disciplínou bude běh na 100 metrů. Představte si, že 100 metrů běžíte co nejrychleji. Nejprve si představte, že jste běžel určitou rychlostí. Podruhé si představte, že 100 metrů běžíte ještě rychleji. Představivost má svou vlastní rychlost. Navenek mohu 100 metrů běžet 17 vteřin. Představivost má však mnohem větší rychlost. A nová představivost může být ještě rychlejší. Ve své dnešní představě si představujete, že běžíte velmi rychle. Až si zítra budete představovat, pokusíte se cítit, že běžíte ještě rychleji, a pozítří ciťte, že běžíte rychleji než nejrychleji. Také když házíte, představujte si, že házíte dál. Tato představivost není halucinací.

Robert Změlík: Používám představivost každý den.