Nils Lodin: Jaký má vztah běhání k vaší filozofii?

Sri Chinmoy: Tělo je jako chrám, a duše nebo vnitřní skutečnost je jako oltář v chrámu — těle. Nemohli bychom si vážit chrámu, který nemá oltář. Pokud ovšem neudržujeme chrám v dobrém stavu, jak bychom mohli správně pečovat o oltář? Musíme udržovat tělo v dobré kondici, a v tom nám běhání významně pomáhá. Pokud jsme v dobré fyzické kondici, budeme mít větší inspiraci vstávat brzo z rána k meditaci. Je pravda, že inspirace k meditaci přichází zevnitř, ale když nemáme bolesti žaludku, hlavy, nebo nějakou jinou fyzickou nevolnost, je pro nás mnohem snazší vstát, modlit se a meditovat. Takto vnější život pomáhá vnitřnímu. Navíc, pokud mám inspiraci k rannímu vstávání na meditaci, budu také schopen jít ven a běhat. Z toho vidíme, že vnitřní život pomáhá vnějšímu životu.

Důležitý je vnější běh i vnitřní běh. Maraton má dvacet šest mil. Dejme tomu, že naším konečným cílem je dvacet šest mil. Pokud vyběhneme poprvé, nemůžeme takovou vzdálenost uběhnout. Ale každodenním tréninkem si vybudujeme větší vytrvalost, rychlost, odolnost a podobně. Postupně zvětšíme naše schopnosti, a nakonec dosáhneme svého cíle.

Můžeme říci, že modlitba a meditace jsou naším vnitřním během. Jestli se modlíme a meditujeme každý den, zvětšujeme naše vnitřní schopnosti. Schopnosti těla a duše, rychlost těla a rychlost duše, jdou ruku v ruce. Duše běží po Cestě Věčnosti. Vnější běh nám připomíná náš vnitřní běh. Takto nám naše tělo připomíná něco vyššího a hlubšího — duši — která je v kontaktu s Věčností, Nekonečnem a Nesmrtelností. Běhání a fyzická zdatnost nám pomáhá jak ve vnitřním životě aspirace, tak i ve vnějším životě činnosti.