Život ve společnosti

Sri Chinmoy: Ze všeho nejdříve musíme znát úroveň tohoto aspiranta. Pokud cítí, že vnitřní život, duchovní život má pro něj svrchovaný význam a že bez něj nemůže nic dělat — pokud je na takové úrovni — potom musí většinu svého času zasvětit realizaci Boha. Jeho vnitřní bytost mu řekne, do jaké míry se má zapojit do společnosti. Pokud se však nějaký aspirant teprve učí abecedu duchovního života, potom by měl přijmout společnost jako něco, co je v jeho životě důležité a významné, co jde souběžně s jeho vnitřním životem.

Musíme vědět, kde se ten daný aspirant nachází. K tomu, aby nějaký člověk realizoval Boha, nemusí úplně opustit společnost. Když opustí společnost — nebo v širším smyslu lidstvo — jak potom může na Zemi založit a projevit Božskost? Je-li pravým aspirantem, musí se ponořit hluboko do nitra, aby poznal, jak společnosti pomoci. Být lidumilem je báječná věc. Pomoc lidumila společnosti však bude mít význam jen tehdy, když půjde hluboko dovnitř a dostane přímé poselství od své vnitřní bytosti, od Boha. Pokud ale zkouší pomoci lidstvu svým vlastním způsobem, potom takzvaná pomoc nebo přispění bude pouze činem sebechvály, který sytí jeho ego. Nějaký člověk řekne: “Udělal jsem toto. Udělal jsem tamto.” Důležité je ale: “Inspiroval mne Bůh? Pověřil mne tím Bůh?” Pokud jeho činy nebyly inspirovány Bohem, ale jeho vlastním egem, potom služba, kterou nabízí světu, bude plná temnoty a nedokonalosti.

Člověk musí být ve svém duchovním hledání moudrý. Musí vědět, že na prvním místě je Bůh a až po něm je lidstvo. Jde-li někdo nejprve k lidstvu a slouží mu podle svých omezených schopností, potom Boha v lidstvu vůbec nenaplňuje. K tomu, aby skutečně sloužil lidstvu, musí jít nejprve k Božskému, a odtud k lidstvu. Jak může něco dávat, když nic nevlastní, když nemedituje a nezískává určité vnitřní bohatství? Nejprve musí něčeho dosáhnout, potom musí dávat. Tak může potěšit Boha a naplnit lidstvo.