Opuštění starých přátel

Je nezbytné po vstupu do duchovního života opustit staré přátele, které máme stále rádi, ale kteří na nás mohou mít špatný vliv?

Sri Chinmoy: Pokud tito přátelé neaspirují, pokud se ti posmívají a neustále stojí v cestě, potom jsou to skuteční nepřátelé. Mít je rád je jako mít rád jedovatého hada. Musíš vědět, že když nějaký přítel neaspiruje, tak už není nadále tvým přítelem a pokud ho chceš přinutit aspirovat, pak budeš jednat jako jeho nepřítel. Přítel, který neaspiruje, je pohroužen do spánku. Ty ses teď probudil, jsi připraven se modlit a meditovat. Cítíš, že děláš svému příteli velkou laskavost, když jej tlačíš a říkáš: “Vstávej, vstávej, vstávej. Je čas pro meditaci.” Děláš mu laskavost podle svého měřítka, ale podle jeho měřítka to vůbec není laskavost. Cítíš, že si počínáš správně, ale on není připraven přijmout tvé Světlo. On chce spát a bude cítit, že jsi jeho opravdový nepřítel. Rušíš vznešený mír jeho spánku, který je pro tebe nečinností a smrtí. Tvým mírem je meditace a modlitba. Jeho mírem je mdlý spánek. Tvůj mír pochází z bdělé meditace a jeho mír pochází z nevědomí a nečinnosti. Tvůj mír a jeho mír tedy nemohou jít dohromady.

Nuže, pokud na ulici uvidíš své staré přátele, nemusíš odvracet svou tvář. Můžeš je pozdravit a minutu nebo dvě s nimi povídat. Strávíš-li však s nimi večer s myšlenkou, že sestoupíš na jejich úroveň a pozvedneš je nahoru, potom budeš chycen. Musíš vědět, že pro tebe udeřila Hodina. Přišla na tebe řada a ty jsi poslechl Boží Vůli. Až přijde jejich Hodina, oni Ji také uslyší. Jestliže však cítíš, že jsi za ně zodpovědný, tak jenom přeceňuješ svoje schopnosti. Ten, kdo tě probudil, má schopnost probudit tvé přátele, až přijde jejich čas.

Ty běžíš ke svému Cíli. Pokud se díváš stále dozadu, zdali tě následují tví přátelé, Cíle nikdy nedosáhneš. Nejprve musíš dosáhnout samotný Cíl; jenom tehdy přivedeš někoho dalšího k Cíli. V opačném případě se pravděpodobně ztratíš ty sám.

Na druhou stranu můžeš mít přátele, kteří jsou velmi upřímní a dobrosrdeční, ale kteří nemají žádnou aspiraci. Co tedy budeš dělat? Řekněme, že jdeš do obchodu a jeho majitel je k tobě velmi milý a uctivý. Utratíš všechny své peníze, i když nic nepotřebuješ, jenom proto, že je k tobě milý a uctivý? Ne. On je milý a ty si ho vážíš a když potřebuješ něco, co má ve svém obchodě, koupíš si to od něj. Právě teď ale nemá nic, co bys potřeboval. Stejně tak můžeš strávit pár minut s někým, kdo neaspiruje a je na tebe velmi milý na mravní nebo fyzické úrovni. Je však hloupé strávit s ním hodiny povídáním o duchovních věcech, když ho to nezajímá, jenom protože vidíš, že je upřímný. Musíš vědět, jak je ten druhý člověk rozvinutý a nakolik mu jeho aspirace dovolí přijímat pomocí tvého duchovního světla. Je mnoho lidí, kteří jsou milí a upřímní, ale pokud jde o jednu minutu modlení, tak je to prostě nezajímá. Jde-li o aspiraci, jsou na nule.

Dokud nemá někdo skutečnou, jednobodovou aspiraci na Světlo, tak by s ním aspirant neměl trávit mnoho času. V opačném případě strávíš tři hodiny na nějakém večírku v něčím domě povídáním o jeho synovci, neteři, tchánovi, a tak dále. Tedy, na takové konverzaci není nic špatného. Nikoho nekritizuješ. Když se však vrátíš z toho večírku domů, budeš si spílat, že jsi ztratil čas a snížil své vědomí. Co jsi jim dal? Dal jsi jim vitální stimulaci. A co jsi dostal od nich nazpět? Naprosté duchovní odpadky! Tyto věci nemají pro duchovní život žádnou hodnotu. Zbytečné společenské kontakty s lidmi, kteří neaspirují, jsou jen ztrátou času.

Žáci patřící do téže lodi by se však měli spolu stýkat. Měli by mít pocit rodiny. Dnes může být tvoje aspirace vysoká, zatímco aspirace tvého přítele je nízká. Takže ho tvojí aspirací pozvedneš. Zítra potom může být tvoje aspirace nízká a zvedne tě tvůj přítel. Přeji si říci, že si pomáháte navzájem, i když ani jeden z vás není nějak mimořádně vysoko nebo nízko. Když se stýkáte s těmi, kteří jsou ve vaší vlastní duchovní lodi, získáváte vnitřní sílu, dokonce i když spolu mluvíte o naprosto nedůležitých věcech. Nemusíte si být vědomi toho, že dnes potřebujete nějakou radost nebo sílu, a ten člověk, se kterým mluvíte, to také nemusí vědět. Vaše duše však spolu tajně hrají hru. Jeho duše vám něco dává, ačkoli nevíte o tom, že to potřebujete, a on neví, že to dává. Říkám vám, díky tomu, že oba následujete stejnou cestu, moji cestu, jsou vaše duše více než dychtivé dávat. Takže vám vždy říkám, abyste se stýkali a mluvili se svými duchovními bratry a sestrami, když je vidíte, protože nevíte, kdo něco potřebuje a kdo má schopnost dávat.

Toto všechno samozřejmě platí pro ty, kteří přijali duchovní život celým srdcem, a kteří cítí, že Bůh a realizace Boha je na prvním místě v jejich životě. Ti, kteří následují moji cestu, jenom aby získali trochu míru, trochu světla, trochu radosti a uspokojení, mohou pokračovat ve svých starých přátelských vztazích a starých připoutáních. Musí však vědět, že jejich pokrok na duchovní cestě bude nezbytně pomalý, protože pokaždé, když dostanou špetku míru, světla nebo radosti, tak ji rovnou promrhají, když se budou stýkat s neaspirujícími lidmi. Každý aspirant musí vědět, jaký pokrok chce dělat.

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Slabikář žáka Sri Chinmoye.Poprvé vydáno nakladatelstvím Madal Bal v roce 1999.

Toto je 75th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Slabikář žáka Sri Chinmoye, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »