Část IV — Překonávání a dokonalost

Překonávání a dokonalost⁴

Překonávání a dokonalost jsou dvě nejvyšší skutečnosti. V jednu chvíli hraje překonávání roli hledajícího a dokonalost hraje roli cíle. V dalším okamžiku hraje roli hledajícího dokonalost a překonávání hraje roli cíle, stále se překračujícího cíle.

Dokonalost a překonávání si někdy hrají na schovávanou. Překonávání hledá dokonalost. Když je dokonalost chycena, vzdá se a nabízí překonávání své nekonečné bohatství, kterým je blaženost Světla. Dokonalost hledá překonávání. Když je překonávání chyceno, nabízí dokonalosti své nekonečné bohatství, kterým je světlo Blaženosti. Tímto způsobem získávají dokonalost i překonávání neustálé uspokojení.

Co je dokonalost? Dokonalost není a nemůže být hotovým produktem; nemůže to být konečná výška, která pohrdá překonáváním. Dokonalost je něco, co nepřetržitě překonává svou vlastní skutečnost, svou vlastní výšku, svůj vlastní cíl. Dokonalost je jako řeka, která nepřetržitě proudí do neustále se rozšiřujícího a stále se překonávajícího moře. Není jako stojatý rybník nebo jezero, je to řeka plná dynamiky, která teče ke stále se překonávajícímu světu Za.

Zde na zemi pozorujeme dokonalost ve dvou ušlechtilých skutečnostech: v pláči a úsměvu. Když dítě oduševněle pláče, vidíme v jeho oduševnělém pláči dokonalost. Když se dítě oduševněle usmívá, vidíme v jeho oduševnělém úsměvu dokonalost. Dokonalost musí být tam, kde se projevuje existence duše. Duše je přímým představitelem Boha, je vědomým poslem Boha. Duše je předzvěstí nového života, nového světla, nového svítání, nové realizace, nové dokonalosti na zemi.

Existuje vnitřní dokonalost a existuje vnější dokonalost. Krása květiny je vnější dokonalost; vůně květiny je vnitřní dokonalost. Všechno, co musí být vnitřně překonáno, nám přináší poselství dokonalosti ve vnitřním světě. Všechno, co musí být zvětšeno, osvíceno a naplněno navenek, nám přináší poselství dokonalosti ve vnějším světě. Když můžeme cítit a skutečně vidět každou jednotlivou bytost jako dalšího Boha, tehdy pozorujeme dokonalost ve vnitřním světě. Vidět každého člověka na zemi jako jiného Boha, znamená nevidět nic jiného než vnitřní dokonalost. A vidět a cítit Boží přítomnost v každé lidské bytosti, znamená vidět vnější dokonalost. Ve vnitřní dokonalosti vidíme každého jednotlivce jako jiného Boha. Ve vnější dokonalosti vidíme uvnitř každého jednotlivce Boha a nikoho jiného.

Co je překonávání? Překonávání je nekonečným procesem stoupání, dynamickou skutečností. Také cíl je překonávající se skutečnost. Proč se chceme překonávat? Chceme se překonávat hlavně proto, že potřebujeme vnitřní i vnější spokojenost. Jak dosáhneme uspokojení? Uspokojení dosáhneme tím, že se staneme rostoucím plamenem aspirace. A jakmile se staneme rostoucím plamenem aspirace, milovník Boha v nás, služebník Pravdy v nás, dosáhne uspokojení.

Náš svět má dvě skutečnosti, které používáme k překonání sebe sama. Noc nevědomosti je skutečnost a světlo moudrosti je skutečnost. Noc nevědomosti dobýváme. Tím, že zvítězíme, překonáme skutečnost, kterou jsme museli po tisíciletí ztělesňovat.

Ve svém nitru jsme světlem moudrosti. Když si uvědomíme, plně uvědomíme, světlo moudrosti uvnitř nás, překonáme skutečnost, kterou jsme dosáhli, a vrůstáme do vyšší reality. Vítězíme nad nevědomostí a vítězstvím nad nevědomostí získáváme uspokojení. Prohlubujeme poznání a prohlubováním poznání získáváme uspokojení.

Překonávání a dokonalost nám dávají něco nanejvýš důležitého: uspokojení. Toto uspokojení je v Bohu, je od Boha, je pro Boha, a nakonec je Bohem Samotným. V našem světě skutečnosti je mnoho příček na žebříčku spokojenosti. Začíná to představivostí, potom inspirací, aspirací, realizací, odhalením a následným projevením.

Představivost má svůj vlastní svět, který ztělesňuje realitu. Vědec vstupuje do tohoto světa představivosti a objevuje něco neznámého. Tento vědec potom nabídne uspokojení ostatním členům světové rodiny.

Inspirace má svůj vlastní svět. Je to svět pohybu. Buď tento svět vstupuje do nás, nebo vstupujeme do tohoto světa my. Vpřed, vzhůru, neustále se chce pohybovat a vyzývá nás, abychom se pohybovali spolu s ním. Říká nám: "Pohyb je uspokojení. Pohyb je předzvěstí dokonalosti."

Aspirace má svůj vlastní svět. Ve světě aspirace se Bůh, který byl na počátku jedním, chtěl stát mnohými. Když se chtěl stát mnohými, zpíval píseň sebepřekonání. Tím, že se Bůh naplňuje ve světě rozmanitosti, nabízí nám tanec dokonalosti. Je to svět aspirace, kde vidíme Boha Jediného a Boha Mnohého, Boha věčného Ticha a Boha nekonečného Zvuku.

Realizace má svůj vlastní svět. Ve světě realizace, dokonalé realizace, vidíme, že konečné a nekonečné jsou neoddělitelné. Zde na zemi si chce konečné nevědomě i vědomě ponechat pocit oddělení. Bojí se rozsáhlého, nekonečného; cítí, že je v bezpečí pouze tehdy, když zůstane samotné. Nekonečné říká konečnému: „Bratře, tím, že zůstaneš sám, nikdy neuvidíš tvář nejvyššího uspokojení. Já jsem uvnitř tebe a chci ti sloužit. Dovol mi, abych tak učinil. Nejvyšší uspokojení je i uvnitř tebe. Jen odevzdej svou vizi nevědomosti, svůj nevědomý pohled na Pravdu. Uvědom si, že Nejvyšší Pán má zvláštní poselství, které naplňuje v tobě a prostřednictvím tebe. On je uvnitř malého mravence a je také uvnitř univerzálního stvoření. Ale existuje zvláštní poselství, které chce naplnit v konečném a prostřednictvím konečného. Uvědom si Jeho poselství a staň se dokonalým. Svět realizace je světem dokonalosti jak v nejmenším možném Božím stvoření, tak i v největším možném Božím stvoření.“

Svět odhalení je spojovacím článkem mezi světem realizace a světem projevení. Spojuje realizaci a projevení. Je to aspirace, která sytí odhalení. Je to síla aspirace, ve které odhalení může vrůst do projevení. Odebereme-li aspiraci z nejvnitřnějších zákoutí světa odhalení, realizace bude bezduchá a projevení bude beznadějné.

To, co potřebujeme na začátku naší cesty, je aspirace; to, co potřebujeme na konci naší cesty, je aspirace. Aspirace je stoupající plamen bez počátku a bez konce. Je nezrozenou a nesmrtelnou skutečností. V pochodu světové evoluce přijde čas, kdy vrosteme do tohoto stále rostoucího plamene aspirace, který neustále překonává již dosažené cíle. Je to aspirace, která je skutečným uspokojením v překonávání, a je to aspirace, která je skutečným uspokojením v dokonalosti. S aspirací začal Bůh svou cestu a s aspirací bude na své cestě věčně pokračovat, protože aspirace je neustálým překonáváním, neustálou dokonalostí a stále rostoucím uspokojením Jeho nekonečné Vize a věčného Projevení.