Začínají nyní ženy rovněž používat vitální síly, když se snaží s muži soutěžit?

Sri Chinmoy: Začínají. Doufejme, že budou spokojené s tím, co získají. Vlastnictví někoho jiného je velmi krásné, dokud jej nezískáme my sami; jakmile jej ale získáme, velmi často už tak krásné není. Ženy získají takové osvobození, jaké chtějí. Když jim však bude dána příležitost dělat vše, co chtějí, řadu věcí začnou opomíjet. Budou chtít dělat jen to, co dělají muži. Potom nastane skvělá doba mezi manželi, mezi mužem a ženou. Když bude dělat žena stejné věci jako muž, budou oba ve stejnou dobu pracovat a s domácností to půjde z kopce. V noci, když přijdou oba domů unavení a vyčerpaní, žena řekne: „Ty uděláš půlku práce a já udělám tu druhou.“ Může se potom stát, že jeden z nich nebude ochotný dělat svoji část. Budou stovky způsobů, jak se dostat do konfliktu.

V indických vesnicích nedovolují muži svým ženám chodit do práce. Důvod, který udávají, je, že je pod jejich důstojnost posílat ženy do práce. Někdo si však pomyslí: „On nechce, aby jeho žena přišla do kontaktu s muži v úřadě. Bojí se, že svou ženu ztratí.“ Když ženy dostanou svobodu, po které volaly, manželé, díky společenskému tlaku, řeknou: „Dobře, běž do práce.“ Můžeme říci, že dělají určitou oběť nebo že podstupují riziko, protože nikdo neví, do jaké míry dokáží ženy mít svůj život ve svých rukou, když budou muset čelit okolnímu světu. Když ale budou ženy skutečně čelit okolnímu světu, musí být velmi statečné. Musí stát ve světě, ale nesmí se jím nechat ovlivnit. Budou čelit pokušení. Pokud budou slabé, zničí je to. Když budou silné, tehdy je to nezničí.

Když chce někdo vstoupit na určité pole, měl by vědět, do čeho jde. Když se budou ženy poměřovat s muži příliš, bude to, jako by skočily do ohně; budou zcela ztracené. I když přispějí stejným dílem, zjistí, že opomenuly řadu důležitých věcí. Ženy musí někde stanovit svou mez. Neměly by soutěžit s muži jen kvůli soutěžení samotnému. Pokud to budou dělat, vytvoří si jen samy sobě potíže. Řekněme, že žena vede restauraci a manžel je hudebník. Když se žena rozhodne soutěžit s ním v hudbě, zanedbá svou vlastní práci. Řekne: „Chci hrát na kytaru.“ Až její restaurace zbankrotuje, kdo pak pocítí ztrátu?

Pokud existují dva druhy činnosti, neměli bychom přikládat stejnou důležitost oběma? Naneštěstí, to my neděláme. V tom je ten problém. Pokud žena cítí, že její práce, i když je to jen údržba domu, je méně důležitá než práce jejího manžela, pak je to nepochopení pravdy. Ženy naneštěstí získaly pocit, že jejich práce je podřadná práci mužů. Není to ale pravda. Vezměme si například zahradu, ve které právě odpočíváme. Manžel udělal veškerou těžkou práci, ale bez námahy ženy by nebyla tak krásná. Manžel může získat veškeré uznání, když tu jeho žena není, ale faktem zůstává, že ona udělala spoustu práce. Mnohdy lidé nejsou oceňováni takovým způsobem, jakým by si přáli. Kam ale jakékoli oceňování směřuje? Jde ke Zdroji. Takže veškeré ocenění vždy získá ten, kdo je skutečným Konatelem. Skutečným Konatelem je Bůh. Když někoho oceňujeme, i když tak nečiníme navenek, naše chvála jde k Bohu. Přeji si tedy říci všem svým žákyním, že svoboda je něco, co chtějí a potřebují v mnoha oblastech. Existuje však několik polí, kde, pokud budou soutěžit s muži, vytvoří jen problémy. Právě tak jsou oblasti, kde není zase dobré pro muže, aby soutěžili se ženami. Existuje ale řada oblastí, do kterých může vstoupit každý.