Musíme odstranit všechny hmotné cíle, abychom realizovali Boha?
Sri Chinmoy: Je nesmírně důležité, jak využíváme hmotný život. Hmota jako taková neudělala Bohu nic špatného, není proti božskému. Jsme to my, kdo užívá hmotné věci špatným způsobem. Musíme vstoupit do hmotného života se světlem naší duše. Nůž můžeme použít, abychom někoho bodli, anebo ho můžeme použít, abychom nakrájeli ovoce a podělili se s ostatními. Na ohni můžeme vařit a můžeme se s ním také popálit nebo někomu zapálit dům.Musíme cítit, že hmota a duch jdou bok po boku. Hmota musí být vědomým vyjádřením ducha. Řeknete-li, že hmota je vším, že duch, vyšší život, vnitřní skutečnost neexistuje, pak se mýlíte. Vnitřní skutečnost existuje, nekonečná Pravda, která se chce projevit ve hmotě a prostřednictvím hmoty, existuje. Hmota spí a musí být probuzena. Hmotný život musí být veden a utvářen duchem.
Ale nejdříve musíme pochopit, k čemu materiální život je. Jestliže pro nás materiální život znamená naplnění hrubých žádostí, potom je zbytečné se zároveň snažit přijmout duchovní život. Ale pokud pro nás materiální život znamená život rozšíření — rozšíření srdce, rozšíření lásky — potom hmota a duch mohou jít snadno bok po boku. V tomto hmotném životě musíme ztělesnit mír, světlo a blaženost. To, co právě teď vidíme v mysli, je žárlivost, strach, pochyby a všechny nebožské věci. V té samé mysli však můžeme a musíme pocítit harmonii, mír, lásku a další božské vlastnosti. Pokud v materiálním životě chceme projevit tyto božské vlastnosti, potom může materiální život dokonale vycházet s životem duchovním.
Pravý materiální život není jenom jídlo, pití a spánek. Materiální život je významný život. Nakonec se z něj musí stát život zasvěcení. Právě teď se ve fyzickém snažíme vlastnit lidi a věci. Ale hmotný život bude mít význam jen tehdy, když se přestaneme snažit vlastnit a začneme se snažit zasvětit. Když zasvětíme sami sebe Nejvyššímu, jedinečnému cíli realizace Boha, pouze tehdy se před námi život odhalí jako poselství Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti.
