Chápu to tak, že osvobozená duše v nirvikalpa samádhi může prodloužit svůj pobyt ve fyzickém světě na dvanáct nebo patnáct dní?

Sri Chinmoy: Osvobozená duše může bezpečně zůstat v nirvikalpa samádhi jednadvacet nebo dvaadvacet dní, pokud Bůh chce, aby tato duše pokračovala na cestě dynamického projevení. Pokud Bůh chce, aby ten člověk zůstal v Brahman, ve statické realizaci, potom se jeho duše po dosažení nirvikalpa samádhi nebude vracet do pozemského vědomí a bude muset opustit tělo. Jinak po jedenácti, dvanácti nebo třinácti dnech Bůh řekne: „Chci, abys pro Mě pracoval ve světě. Musíš se vrátit.“

Název úrovně, ze které se Mistři vrací, je Supermysl. To zde začíná samotné stvoření. Výše než Supermysl je úroveň Sat-Čit-Ánanda — Existence-Vědomí-Blaženost. Duchovní Mistři, kteří chtějí božské projevení zde na zemi, se snaží nejdříve projevit Supermysl, která je zlatým Vědomím, ze kterého sestoupilo stvoření. Když je projevená, duchovní Mistři, kteří jsou zde, aby snesli dolů nejvyšší Vědomí, potom snesou dolů Sat-Čit-Ánanda. Tyto tři kvality nelze nikdy oddělit. Musí přijít sem na zem společně. Nejvyšší chce, aby se celé božské projevení odehrálo zde na zemi, ne v Nebi ani nikde jinde.

V našich indických písmech se říká, že člověk je větší než kosmičtí bohové, protože kosmičtí bohové jsou spokojeni s blažeností Nebe, zatímco člověk není spokojený, dokud opravdu nedosáhne osvobození. Pokud chtějí kosmičtí bohové dělat pokrok, pokud chtějí osvobození nebo projevení, dokonce i oni musí přijmout lidskou podobu a přijít na zem. K projevení nemůže dojít nikde jinde. V Indii jsou tisíce bohů a my je uznáváme, obdivujeme a zbožňujeme, protože právě teď jsou výše než my. Máme-li bolest hlavy a oduševněle vzýváme určitého boha, přijde a odstraní ji. Ale kosmičtí bohové nemohou udělat nic víc. Když člověk realizuje Boha, v ten okamžik mu kosmičtí bohové nemohou pomoci. V tu chvíli je člověk výš, protože dosahuje neustálé a vědomé jednoty s absolutním Nejvyšším.