Pokud ve vás meditace navozuje takovýto úžasný pocit, proč nezůstanete ve své nejvyšší meditaci dvacet čtyři hodin denně? Proč například přednášíte?

Sri Chinmoy: Co udělá člověk, který celou řadu let studoval a získal profesorský titul? Začne učit. V mém případě mi můj věčný Otec dal velké srdce. Vím, jak jsem zakoušel, abych Jej realizoval. Vím, jakými bolestmi a utrpením jsem procházel, abych realizoval to Nejvyšší. Teď vidím tyto bolesti u svých bratrů a sester. Trpí, jako jsem trpěl já. I já jsem si kdysi hověl v potěšeních nevědomosti. Teď vidím, že se to stejné děje s nimi. Jelikož mi Bůh ze své nekonečné Štědrosti dal lásku, světlo a další božské kvality, nabídnu je té části trpícího lidstva, která po nich volá. Jsem pro ty, kteří ode mě opravdu chtějí světlo. Pokud po mně Bůh chce, abych sloužil svým bratrům a sestrám, kteří opravdu potřebují světlo, tehdy službou lidstvu těším Boha.

Duše, která realizovala Boha, chce těšit Boha Božím vlastním Způsobem. Protože Bůh chce, abych byl k službám aspirujícím lidským bytostem, pak to je to, co mi dává největší radost, a ne to, že zůstanu ve svém nejvyšším vědomí, což bych snadno mohl. Toto vědomí ukazuji velmi často svým žákům a studentům při našich meditacích. Často ho viděli. Pokud ale zůstanu v tomto vědomí pořád, kdo z toho bude mít nějaký užitek? Budu se chovat jako sobec. Mám bohatství, jestliže si ho však nechám pro sebe, co na tom bude dobrého pro chudobou postižený svět? Potěším Boha jedině ve chvíli, kdy toto bohatství použiji pro ty, kteří ho zoufale potřebují. Tito lidé potřebují Boha a také Bůh potřebuje je. Já jsem prostředníkem. Jdu k Bohu se sepnutýma rukama, protože Bůh má něco, co může nabídnout. Vezmu si, co má, a se sepnutýma rukama to nabízím lidstvu. Lidstvo má také co nabídnout. To, co nabízí, je nevědomost. Já prostě vyměním to, co nabízí Bůh — světlo, za to, co nabízí člověk — nevědomost.