Otrok Boha, a ne král člověka

Hlavní myšlenkou příběhů o králi Šivadžim je toto: pozemské štěstí, pozemské bohatství a pozemské jméno a sláva se vůbec nevyrovnají vnitřnímu míru a štěstí. Jméno Šivadži a jeho sláva se rozšířily daleko za hranice Maharaštry. Pokryly délku a šířku celého jižního subkontinentu. Dokonce i britská vláda ho nesmírně obdivovala. A mogulský císař Aurangzeb na něj velice žárlil, protože Šivadži byl tak mocný a nezdolatelný.

Své vnější schopnosti získal Šivadži díky své morální odvaze, a navíc ze svého života modlitby a meditace. Modlitba a meditace byly pro něj nekonečně důležitější než být králem a zůstat králem. Chtěl být otrokem Boha, a ne králem člověka.