Můj obdiv k Šivadžimu

Vždy jsem byl velkým obdivovatelem Šivadžiho. V ášramu Sri Aurobinda, kde jsem vyrůstal, nám naši učitelé dávali známky od nuly do čtyř. Jestliže jste obdrželi čtyři ze čtyř, bylo to výborné; jestliže jste dostali trojku, bylo to velmi dobré; dvojka znamenala dobré; jednička byla ucházející a nula znamenala snesitelné.

Jednou nás učitel bengálštiny požádal, abychom napsali esej o králi Šivadži. Museli jsme to napsat při hodině, ne jako domácí úlohu. Tehdy mi bylo asi třináct nebo čtrnáct let. Učitel byl s mou slohovou prací tak potěšen, že mi dal osm ze čtyř! Ředitel se o tom dozvěděl a učiteli řekl: „Zbláznil ses? Jak můžeš dát osm ze čtyř?“ Pak se o tom vážně pohádali.

Tím, že mi můj učitel bengálštiny, který mě měl tak rád, dal osm ze čtyř za mou esej o králi Šivadži, dostal se do problémů s ředitelem školy!