Písně duše

Člověk je nesmrtelný

Pro zdokonalení našeho lidského života je nejvíce potřebná radost naší duše. Když žijeme ve fyzickém, nespočetné mraky tužeb jsou přirozené, potřebné a nevyhnutelné. Když žijeme v duši, věčně stoupající plameny aspirace jsou přirozené, potřebné a nevyhnutelné.

Když žijeme v duši, spontánně rozvíjíme Boha. Jeho Mír, Blaženost a Síla se stávají našimi vlastními, zcela vlastními. Rosteme do naší duchovní dokonalosti. Tato dokonalost je naším božským dědictvím v lidském těle a zároveň naším nadpozemským rodným právem na zemi.

Lidské v nás musí žít pod ochrannými křídly duše. Božské v nás musí letět a letět do světa Za s létajícími křídly naší duše. Lidské v nás nakonec potřebuje přeměnu. Božské v nás nakonec potřebuje projevení.

Všechno očekáváme od Boha. To je nanejvýš dobré a dokonale rozumné, protože kdo jiný nás může uspokojit jak v Nebi, tak i na zemi? Bůh je naší vnitřní Tváří, Bůh je naším vnějším Úsměvem.

Bůh určuje všechno v nás, skrze nás a pro nás. Je zcela nepodmíněný a nekonečně sebedávající. Jemu sloužíme. Naše vlastní zasvěcená služba Jej odhaluje.

Lidským úspěchem je nejvyšší nesrovnatelný zázrak. Božím úspěchem je spojení Jeho Nekonečnosti s Jeho konečností.

Hle, Bůh je odhalený, člověk je nesmrtelný!