Scéna 18

Ježíš: Matko, prosím, zazpívej mi nějakou píseň. Jak bych si přál umět zpívat jako ty.

Marie: Synu, jak bych si přála mít osvěcující srdce jako ty.

Ježíš: Matko, prosím, zpívej.

(Marie zpívá.)

Můj život začal s hrdostí povinnosti,
můj život bude žít s krásou světla,
můj život se bude radovat s duší skutečnosti,
můj život skončí s Výškou Božskosti.

Ježíš: Matko, v Nebi mi bude chybět tvůj rozechvívající hlas. Za několik dnů budu ukřižován.

Marie: Ó ne, to není možné! Nedovolím, aby se to stalo. Můj milovaný synu, nepoužiješ svou božskou sílu, aby ses zachránil? Prosím, udělej to, můj synu. Budu tak šťastná, tak hrdá, a tak vděčná.

Ježíš: Abych tě potěšil, matko, vykonal jsem na svatební oslavě svůj první zázrak. Proměnil jsem vodu ve víno. Abych tě na konci své cesty znovu potěšil, vykonám další zázrak, zázrak všech zázraků. Protože si můj nebeský Otec přeje, abych se k Němu vrátil, budu se muset vrátit zpět. Ale tři dny po své smrti se ještě jednou objevím a všechny vás navštívím. Takový zázrak nebude mít obdoby v celých dějinách stvoření našeho Pána.

Matko, matko mého srdce, potěším tě tedy jiným způsobem. Nezachráním své tělo, ale dokážu světu, že jsem nesmrtelný, že jsem věčný. Přestože tělo může zaniknout, duše je nesmrtelná. Toto tělo sehrálo svou roli. Proč bych je měl dále udržovat na zemi? Matko, i ty se ke mně v Nebi brzy připojíš.

Marie: Připojím? Jak bych si přála, synu, abychom mohli odejít společně.

Ježíš: Matko, tvá hodina ještě neudeřila, ale brzy udeří.

(Vstoupí Marie Magdalena. Pláče.)

Magdalena: Pane, včera v noci jsem měla hrozný sen, viděla jsem v něm, jak jsi byl ukřižován. Na kříži jsi požádal o něco k pití a podali ti trochu vína. Vypil jsi víno, pak jsi sklonil hlavu a řekl: „Vše je skončeno.“ Můj sen byl tak živý. Pane, ten sen nemilosrdně mučí mé nitro. Mé srdce je zcela zlomené. Pane, prosím tě, řekni mi, že můj sen byl celý jen výplodem mé fantazie a nemá nic společného se skutečností.

Ježíš: Viděla jsi ještě něco?

Magdalena: Ano, viděla. Viděla jsem něco neuvěřitelného. Tři dny po své smrti ses přede mnou objevil. Živě jsem tě viděla. Běžela jsem to říci Petrovi a ostatním tvým žákům. Všichni mi uvěřili, kromě jednoho žáka.

Ježíš: Kdo to byl? Kdo ti neuvěřil?

Magdalena: Byl to ten nešťastný Tomáš.

(Vstoupí Tomáš.)

Tomáš: Magdaleno, slyšel jsem tvůj rozhovor s Pánem. I mně se zdál podobný sen. Pán mi ze své nekonečné štědrosti dal bezvýhradnou víru v něj a řekl: „Ty mi věříš, protože mne vidíš. Šťastní a požehnaní jsou ti, kteří ve mne věří, aniž by mne spatřili.“

(Tomáš zpívá.)

S pochybností začala má mysl,
se strachem začalo mé srdce,
s nečistotou začal můj život,
to vše v tomto nejkratším okamžiku.

Ježíš: Výborně, výborně, nikdy jsem nevěděl, že máš tak sladký hlas. Tvůj sen, Tomáši, má v sobě mnoho skutečného. Magdaleno, tvůj sen se brzy promění ve skutečnost. Magdaleno, prosím, zazpívej mi. Už jsi mi dlouho nezpívala.

(Magdalena zpívá.)

Byla doba, kdy jsem klopýtala a klopýtala,
ale nyní jen stoupám a stoupám za hranice,
daleko za hranice
nekonečných Hranic svého Cíle.
A přesto mne můj Kormidelník stále pobízí:
„Pokračuj, pokračuj!“

Ježíš: Velmi jsi mne potěšila, Magdaleno. To, co Otec potřebuje, je srdce čistoty, a ty ji máš v hojné míře. Čisté srdce je jedinečným pokladem. Před několika měsíci jsi slyšela, jak jsem řekl, že požehnáni jsou čistí v srdci, neboť oni uvidí Boha. Ty uvidíš Boha ve mně.

Magdalena: Pane, už jsem v tobě Boha uviděla. A nejen to — vidím tě pouze jako Boha. Nejsi nikdo jiný než tvůj nebeský Otec. Ty konáš všechno. Jemu však připisuješ všechny zásluhy. Taková je velkodušnost tvého srdce.

Ježíš: Mýlíš se, drahá Magdaleno. Můj nebeský Otec je jediným vykonavatelem. Já jsem Jeho pouhým nástrojem.

Nimitta matram
nimitta matram
nimitta matram
nimitta matram…

Jsem pouhým nástrojem.