Scéna 3
(Dům Alžběty. Vstoupí Marie.)Alžběta: Marie, Marie, slyšela jsem. Ale už ti nesmím říkat Marie. Od této chvíle ti musím říkat Matka, Matka mého Pána Nejvyššího. Požehnaná jsi mezi ženami, není ti rovno. Požehnaný je tvůj syn mezi muži, nemá sobě rovného.
Marie: Kéž mne božská Matka, Matka Vesmíru, požehná, mé malé srdce. Kéž mne Její Univerzální Vědomí vede, můj pokorný život. Kéž mne Její Transcendentální Světlo osvítí, můj malý svět.
Alžběta: Ujišťuji tě, že to udělá. Matka Vesmíru vyplní všechna tvá přání, a nejen to.
Marie: Děkuji ti, děkuji. Ach, zapomněla jsem se tě zeptat na to nejdůležitější. Anděl mi řekl, že i ty jsi požehnána božským dítětem. Je to pravda?
Alžběta: Ano, je to pravda. Ale to mé se ani zdaleka nevyrovná tvému. To neznamená, že se v mém srdci usídlí žárlivost. Ne, nikdy nedovolím, aby žárlivost zatemnila dveře mého srdce. Můj syn bude zvěstovatelem nejvyššího příchodu tvého syna. Můj syn řekne světu, kým tvůj syn je. Můj syn bezpečně povede svět k tvému synovi, Nejvyššímu Útočišti. On je tvým synem, ale bude mým Pánem. Bude mým Nejvyšším. Bude mi Vším.
(Alžběta zpívá.)
Bůh je člověk,
miluji Jeho Tvář.
Jeho modro-zlatá Láska
je mou cestou do Nebe.
Marie: Ó Bože, dej mi tři dary. Přeji si vždy vidět svého syna tak, jako jej vidí Alžběta. Přeji si vždy vnímat svého syna tak, jako jej vnímá Alžběta. Přeji si vždy uctívat svého syna tak, jako jej uctívá Alžběta.
