Guru, jak můžeš vědět, jaký byl slib tvé duše Nejvyššímu, než jsi přišel na zem?

Sri Chinmoy: Poznat, jaký byl slib tvé duše Nejvyššímu, než jsi přišel na svět, můžeš pouze stálým cítěním, že ty nejsi tělo, že nejsi mysl, že nejsi ani srdce, že jsi pouze duše. Pokud cítíš, že nemáš fyzické, pokud cítíš, že máš a že jsi jenom duše, potom vyjde přirozeně vize duše na povrch a ty budeš ihned znát slib své duše. Duše si je stále vědoma svého slibu, ale mysl si ho vědoma není. Když má však duše příležitost vyjít na povrch, potom bude mysl přesvědčena. Jestliže se mysl a srdce ztotožní s duší, pak cítí, že slib duše je také jejich slibem.

Právě teď žiješ ve fyzickém těle. Všechny tvé problémy jsou tedy ve fyzickém světě: kde budeš bydlet, co budeš jíst, jak se budeš stýkat s ostatními. Právě proto, že žiješ ve fyzickém vědomí, máš všechny fyzické problémy. Jestliže ale žiješ v duši, potom budeš mít takzvané problémy duše. Když cítím, že jsem duchovní Mistr, tak mám všechny problémy žáků a Center. Věřím-li však, že jsem básník, tak mám jen velmi málo problémů. Někteří lidé budou oceňovat mé básně a někteří nebudou, ale já za to nebudu muset nést odpovědnost. Pokud však žiji v duši, potom se mým problémem stane svět.

Slib duše, její jediný slib, je v každém okamžiku odhalit, projevit a naplnit Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem. Odhalit a projevit Boha na zemi nanejvýš dokonale je jediný slib, který činí duše každého člověka. Tento slib činí vědomě a trvale. Jednotlivec jej však odhaluje a projevuje podle své vnímavosti, podle schopnosti své duše. Zůstaň tedy v duši a vnímej, že jsi duše, a budeš zcela jistě vědět, co bylo, je a navždy bude slibem tvé duše.

Na druhou stranu však musíš být moudrý. Pokud si myslíš, že můžeš dělat všechny možné nebožské věci a ihned uniknout tím, že řekneš: „Já jsem duše, já jsem duše,“ potom budeš jenom klamat sám sebe. Když řídíš taxi a otočíš taxametrem tak, že se jízdné prudce zvýší, potom v takovou chvíli nemůžeš říci: „Jsem nad tím, já jsem duše.“ Ne, to je absurdní. V této chvíli musíš mít pouze na mysli, že jsi vybraným nástrojem; všichni žáci jsou vybranými nástroji. Nyní se modlíš k Nejvyššímu, aby ti dal Světlo, abys mohl vyjít z nevědomosti. Můžeš říci, že jsi duše, ale když na tebe někdo zakřičí, tvoje realizace duše zmizí. Pro tvoji mysl tedy nestačí říci: „Já jsem duše, já jsem duše.“ Pocítit, že jsi opravdu duše, můžeš pouze tehdy, když máš významné zážitky nejvyšší Výšky a když tyto zážitky budou v tvých každodenních činnostech stálé. Jinak, pokud je realitou tvého života samá nevědomost, pak jen proto, že jsi v knize četl, že vše je Brahma, nemůžeš říci: „Já jsem Brahma. Já jsem nejvyšší Výška.“

Jestliže tedy pro tebe není přirozené a spontánní cítit, že jsi duše, zkus použít svou představivost. Potom se modli nanejvýš upřímně, medituj nanejvýš upřímně a oddaně, a zkus z tohoto pocitu ve svém životě udělat něco trvalého.