Jaký je rozdíl mezi aspirací a touhou?

Sri Chinmoy: Když toužíme, snažíme se zvětšit své schopnosti, abychom vyzvali ostatní, abychom porazili ostatní, abychom ovládli ostatní a abychom dali světu pocítit, že jsme o pár metrů — ne-li o pár kilometrů — před ním. Touha chce říct jako Julius Caesar: Veni, vidi, vici — „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ Vstoupil jsem do tvé oblasti, uviděl jsem tě a podrobil jsem si tě.

Aspirace taková není. Když aspirujeme, nepláčeme jen po své dokonalosti, ale i po dokonalosti ostatních. Aspirace říká: „Chci s tebou sdílet to, co mám. Jestliže mám dobrou myšlenku, chci ji s tebou sdílet. Obráceně chci, abys sdílel své dobré myšlenky se mnou. Sdílejme vzájemně své schopnosti a své skutečnosti.“ Aspirace hraje roli jednoty, což není nic jiného než samotná dokonalost. Jednota je dokonalost; dokonalost je jednota.

Touha se těší z pocitu oddělenosti: „Zůstaň tam, kde jsi; já zůstanu tam, kde jsem, a zkusím ti ukázat, že jsem nekonečně silnější než ty, že jsem nekonečně výš než ty. V každém aspektu života ti ukážu, že tě daleko předčím.“ Toto je poselství touhy. Aspirace ti ale řekne: „Jestliže mám něco dobrého, podělím se o to s tebou. Mám-li krásu, dám ti ji. Mám-li sílu, dám ti ji, protože chci neustále zpívat píseň jednoty.“

Aspirace vždy chce upevnit svou jednotu s každým jednotlivcem a vidět jen dobré, božské a nejlepší kvality, které každý jednotlivec má a kterými je. Objeví-li aspirace, že mám nečisté kvality nebo schopnosti, pokusí se je osvítit. Aspirace se nikdy nebude snažit předat ti nečisté kvality. Aspirace nebude skrývat mé nesnáze a nedokonalosti; bude je zkoušet osvítit. Ale nikdy ti je nenabídne. Když aspiruji, budu se modlit k Bohu, ke svému Nebeskému Otci, aby mě zaplavil světlem, abych mohl osvítit své nedokonalosti, omezení a nebožské kvality.

Touha se na druhou stranu bude snažit na tebe uvrhnout jen špatné kvality. Mám-li nějaké špatné myšlenky nebo představy, mám-li cokoliv nebožského nebo ničivého, otevřeně ti to nemohu dát. Má touha ale bude tajně zkoušet je do tebe vložit, abys také trpěl a nesl tento náklad, a tak poneseš to největší možné břímě a nebudeš mě moci žádným způsobem překonat.

Touha nás svazuje; aspirace nás osvobozuje. Touha chce vládnout nad ostatními. Aspirace chce být vždy v jednotě s ostatními. Kdykoliv dosáhne touha svého cíle, vytyčí si další cíl;, a tak touha není nikdy uspokojena. Nejprve chce jeden dům, potom dva domy, potom tři domy a na konci této cesty se tyčí zklamání. Ale když aspirujeme, když dostaneme dokonce jen kousíček světla, jsme spokojeni, protože víme, že nakonec budeme zaplaveni nekonečným oceánem světla. Právě teď nám chybí vnímavost. Jednou dostaneme více vnímavosti a naše vnitřní nádoba se stane velkou, větší, největší, a tehdy určitě uvidíme a vrosteme do nekonečného Míru, Světla a Blaženosti. Toto nejsou jen slova nebo představy; toto jsou skutečnosti, které budeme mít jednoho dne k dispozici.