Medituji

Nemedituji ze strachu. Medituji z lásky.

Nemedituji kvůli vlastnictví. Medituji z obětavosti.

Nemedituji na Boha, protože je velký. Medituji na Boha, protože je dobrý.

Medituji na Boha ne proto, že Bůh mi dá vše, co chci. Medituji na Boha, protože Bůh mi dá jen to, co potřebuji.

Existuje zvláštní důvod, proč medituji.

Rád mluvím s Bohem. Je tak okouzlující vypravěč a já jsem okouzlený posluchač.

Medituji, abych se odnaučil a naučil. Medituji, abych se odnaučil pozemskému připoutání vzdělání své mysli. Medituji, abych se naučil nebesky volné aspiraci svého srdce. Jsem hladovým pláčem svého srdce. Bůh je hostinou Úsměvů Jeho Srdce.

Někteří lidé si myslí, že jsem nepraktický, kdežto jiní si myslí, že nejsem upřímný. Další si zase myslí, že jsem hloupý. Všichni víme, že se dny řídí kritikou. Jak mohu v takovém případě očekávat, že jsem výjimka? Se vší upřímností ale musím světu říct, že dokonalost je v mém životě stále vzdálená. Složil jsem vnitřní slib: nebudu se bát kritiky, když budu mít pravdu; budu si všímat kritiky, když se zachovám špatně.

Meditace je rozkvétání mé sebedůvěry a důvěry v Boha. Nemám důvěru v lidské bytosti hlavně proto, že je znám, a hlavně proto, že je i neznám. Zcela důvěřuji Bohu ne proto, že jsem ve svém životě bezmocný, ale kvůli svému bezesnému srdci. Zcela důvěřuji sám sobě ne proto, že je Bůh mou jedinou volbou, ale proto, že je Svou neustálou Laskavostí.

Když nemedituji, svědomí mě trýzní, mír se přede mnou schovává, radost mě opouští a uspokojení mě přehlíží. Když medituji, Boží modré Oči mi žehnají, Boží zelené Srdce mě objímá a Boží červené Nohy mě ochraňují.

Časně ráno, když slyším Boží Hlas, otvírám své inspirované oči a medituji. Během mé ranní meditace mi Bůh říká: „Mé dítě, jdi a dokaž světu, že jsi zcela pro Mě.“ Pozdě v noci, když slyším Boží Hlas, zavírám své unavené oči a medituji. Během mé noční meditace mi Bůh říká: „Mé dítě, hleď, jsi nepochybně a věčně Mé.“