V jedné vaší básni říkáte, "Naděje ztracena, pochmurnost roste, temná jedovatá plíseň, ničení postupuje." Co může aspirující dělat, když ztratí naději?
Sri Chinmoy: Nejprve bych vám chtěl říct, proč člověk ztrácí naději. Někdo ztratí naději, protože má představu, že existuje určitá doba, určitý čas, ve kterém musí něčeho dosáhnout nebo ve kterém něčeho dosáhne. Například se rozhodneme, že za dva dny uděláme něco určitého. Navenek můžeme říct, že doufáme, že brzy něco získáme nebo něco uděláme. To ale není úplně pravda. Půjdeme-li hluboko dovnitř, uvidíme, že naše mysl už určila přesný termín. Až tento den nastane, naše vnější mysl si nemusí být vědoma toho, že to je právě ten konečný termín určený v kalendáři naší vnitřní mysli. Nicméně pokud ten den nedosáhneme očekávaného výsledku, zjistíme, že se zhroutil celý náš svět. Pokud ten den neuvidíme výsledek, budeme se cítit špatně.Teď budu mluvit o božské naději. Božská naděje se velmi liší od lidské naděje. Obyčejná lidská naděje může být naplněna jen ve vzácných případech, protože jí chybí odhodlání, upřímnost a vědomá ochota přijmout nejvyšší pravdu.
Pokud chceme dosáhnout Nejvyššího a Nejzazšího s naší lidskou nadějí, nedokážeme to. Když Nejvyšší sestoupí a přiblíží se k naší fyzické bytosti, tehdy se naše lidská naděje vyleká. Ve chvíli, kdy uvidí rozsáhlost Skutečnosti, kterou chtěla vlastnit, pokusí se uniknout. Božská naděje je však něco, co vidělo pravdu, které nakonec dosáhneme. Jestliže víme, co je božská naděje, získáme sílu z jistoty, kterou nám poskytuje. Naději se ještě nepodařilo vynést v našem životě do popředí pravdu, jednoho dne se jí to ale podaří. Čas, který naplánoval Bůh, ještě nepřišel, ale přijde.
Lidská naděje něco očekává — řekněme pět dolarů. Jakmile dojde k naplnění, tato lidská naděje je tak rozradostněná, že obvykle ztratí svůj vnitřní klid. Začneme-li však s božskou nadějí, nikdy svou vnitřní rovnováhu a klid neztratíme. Naše božská naděje už spatřila pravdu v jejím nejvyšším aspektu. Tato pravda už jen musí získat konkrétní podobu. Naší nadějí je pouze projevit tuto pravdu. Když potom dojde k naplnění naděje, neztrácíme svou vnitřní rovnováhu, protože jsme věděli, že k tomu dojde.
Jak se můžeme vyhnout ztrátě naděje? Musíme se pokusit zbavit svou toužící mysl všech očekávání. Je to právě naše vnější mysl, která cítí, že něco potřebuje nebo něco chce. Když cítíme, že něco potřebujeme, obyčejná lidská naděje začíná hrát svou úlohu. Toužící mysl sytí naši vnější naději. Dokážeme-li se povznést nad toužící mysl a neustále zůstávat ve spontánnosti srdce, pak budeme mít neustálý pocit, že nám patří božská pravda.
Naše vnitřní srdce je vždy plné a úplné, nežádá nic. Když nic nepotřebujeme, naděje nevstupuje do hry, neboť jí vůbec není zapotřebí. A tak zůstanete-li s hořící aspirací svého srdce, bude pro pozemskou naději nemožné, aby zaklepala na vaše dveře, protože vaše božská naděje je již pro vás dostačující. Zůstáváte-li s aspirací svého srdce, jste neustále ztotožněni s Boží Vůlí, a tehdy se vaše pozemská naděje proměňuje v naději božskou.
Vaše otázka byla: „Co můžete dělat, když ztratíte naději?“ Když ztratíte naději, musíte si říci, že Skutečnost se vám musí zjevit, protože žijete ve světě aspirace. Velmi upřímně a velmi oddaně aspirujete. Víte, že děláte správnou věc. Pokud se pravda nebo naplnění, které vaše naděje viděla, ještě nemohly projevit, nemusíte se bát. Jen až ztratíte svou aspiraci, můžete cítit, že jste ztraceni.
Když jsem řekl: „Naděje ztracena … ničení postupuje,“ mluvil jsem o obyčejném člověku, který nijak neaspiruje. Je to naděje, lidská naděje, která ho na zemi udržuje naživu. V běžném lidském životě na zemi hraje naděje významnou roli. Například někteří lidé prohlašují, že pracují nezištně a podobně. Takto se však chovají pouze ti, kdo aspirují, a skutečně duchovní lidé. Devadesát devět procent lidí si svou prací jen plní své vlastní naděje a touhy. Kvůli tomu žijí, pracují, existují. Jinak by nepohnuli ani palcem.
Pro duchovního člověka to ale neplatí. Kde je pro duchovního člověka zničení? Pro něj zničení neexistuje. Chová se pouze tak, aby naplnil Boží Vůli. Boží Vůle může být naplněna dvěma způsoby: úspěchem nebo neúspěchem. Ale Bůh Sám je nad úspěchem i neúspěchem. Pokud se chcete naprosto a neoddělitelně sjednotit s Boží Vůlí, nemyslete na úspěch ani na neúspěch. Myslete jen na to, abyste potěšili Nejvyššího. Podle našeho lidského vnímání je naplněním naděje úspěch. Avšak naplnění Boží Vůle daleko přesahuje takzvaný neúspěch či úspěch, a to je to, co je nanejvýš důležité. Božské naplnění vždy přesahuje vnější výsledky. Výsledkům porozumíme a získáme z nich největší užitek, jen když se bezvýhradně sjednotíme s Boží Vůlí. Když jsme bezvýhradně sjednoceni s Jeho Vůlí, tehdy budeme nepochybně cítit, že jsme také naplněni.
Co můžete dělat, když jste ztratili naději? Ciťte jen potřebu ohně své aspirace, aby hořel jasněji a intenzivněji. Naději potom nebudete ani potřebovat. Obyčejný člověk potřebuje naději, aby učinil jakýkoli pohyb vpřed, protože bez pohybu vpřed začíná sebezničení. Bez naděje se život pro běžného člověka stává stojatou nádrží. Máte-li však upřímnou aspiraci, nemusíte se bát. Dostanete vše.
