Den maminčina odchodu

Ten den, kdy moje maminka umírala, jsem byl v domě strýce z maminčiny strany, pět a půl míle od našeho domu. Brzo zrána maminka řekla: „Dnes ráno opustím tělo. Kam šel můj Madal? Pošlete pro něj.“ Tuto zprávu mi donesl bratranec. Zaklepal na dveře strýcova domu a řekl mi, že maminka umírá. Věděl jsem, že je její stav vážný, ale nyní umírala.

Jenom co mi to sdělil, jsem rychle vyběhl domů. Slzy mi tekly po tváři, bál jsem se, že už neuvidím maminku naživu. Konečně jsem dorazil domů a vyběhl do jejího pokoje. Její život se už počítal v minutách. Nemohla mluvit, ale velmi jemně mi stiskla pravou ruku. Vzala ji a položila na ruku mého nejstaršího bratra. To znamenalo, že předává bratrovi zodpovědnost za můj život. Můj bratr řekl: „Ano, přebírám za něj odpovědnost.“ Potom mi věnovala úsměv, svůj poslední úsměv a za několik sekund zemřela.