Světlo duše mé maminky

Podle našeho hinduistického zvyku se mrtvé tělo nenechává déle než jeden den. Za pár hodin se tělo spálí. Maminka zemřela okolo druhé hodiny. O několik hodin později bylo její tělo odneseno na rodinný kremační pozemek a spáleno. Všichni příbuzní a drazí plavali v moři smutku a žalu.

Do mých šesti nebo sedmi roků jsem spal s maminkou. Potom jsem spával sám ve svém vlastním pokoji. Noc po maminčině odchodu byla smolně černá. Neměli jsme elektrický proud a neměli jsme zažehnutou žádnou lampu nebo svíčku. Bratr Mantu byl v jiném pokoji a sestry spaly nahoře. Já byl pod moskytiérou.

Zcela nečekaně byl pokoj zaplaven světlem a já jsem uviděl svoji maminku. Duše mé maminky byla samé světlo. Nevěděl jsem, co je to duše, ale jasně jsem viděl, jak mi maminka žehná a dává mi svou největší mateřskou něhu. Řekla mi, abych se nebál, že všechno bude v pořádku. Od této chvíle mi bude pomáhat a žehnat jiným způsobem.

Často mluvím o duchovním, božském světle. Vyprávěl jsem již mnoho příběhů, ve kterých lidé říkají, že měli zážitek světla při meditaci v mé přítomnosti. Mám volný přístup do vnitřních světů, kde je světlo vždy dostupné. Ale toto byl můj úplně první zážitek božského světla.