Osvobození od nejistoty
Nejistota zmizí, osvojíme-li si schopnost ztotožnění. Vezměme si příklad matky a dcery. V Americe vidíme, že matka na svou dceru často žárlí, protože je její dcera krásnější nebo má vyšší vzdělání nebo lepší práci. Nikdo neobdivuje matčinu krásu, znalosti, moudrost, nebo univerzitní titul. Matčina žárlivost si bere podobu nejistoty. Řekne: „Nikdo si mě neváží. Každý oceňuje pouze mou dceru.“ Jestliže je však matka duchovní, ihned se s úspěchy své dcery ztotožní a řekne: „Přivedla jsem svou dceru na svět a patří mně, celá mně.“Matka má veškeré právo považovat svou dceru za svou vlastní. A když svou dceru považuje za svou vlastní a ztotožní se s ní, jestliže cítí, že její dcera je pouze rozpětím jejího vlastního vědomí, tak jak se může cítit nejistá? Diváci na stadionu mohou vidět atleta, který pravou rukou dokáže velmi daleko vrhnout kouli. Každý vidí, že vrhá kouli pravou rukou, ale nikdo neřekne, že k vrhu používá pouze pravou ruku a levou ne. Samozřejmě ne! Vrhla ji pravá ruka, ale levá ruka bude hned cítit, že by také měla získat nějakou zásluhu. Dokonce i když někdo řekne: „Zvítězil pomocí pravé ruky“, levá ruka nebude žárlivá nebo nejistá. Je pravda, že levá ruka kouli nevrhla. Kdyby však levá ruka nebo nějaká jiná část těla odmítla spolupracovat, nebylo by tělo koordinované. Když pravou rukou vrháte, nezbytný je i protipohyb levé ruky a rovnováha nohou.
Při vítězství ve vrhu koulí všechny části těla cítí, že poskytnutím svých schopností přispěly k tomuto dosažení a úspěchu. Tato zásada platí také v týmovém sportu. Trofej většinou obdrží kapitán nebo vedoucí vítězného týmu, ale i ostatní hráči mají nesmírnou radost. Cítí, že je to jejich úspěch, jejich dosažení, za které jsou oceněni. Při jakékoliv činnosti by měli ostatní členové skupiny ihned cítit, že je jejich úspěchem, jejich společným dosažením, když vedoucí něco obdrží. Pokud je někde schopnost ztotožnění, tak tam není žádná nejistota. Ale pokud se nemůžeme ztotožnit s něčím, co můžeme považovat za vlastní, cítíme se nejistí.
