34. Mé dítě, nejsi unaveno...

„Mé dítě,
nejsi unaveno
svými maratónskými stížnostmi?“

Můj Pane, proč?
Proč bych měl být?
Jestliže Ty se můžeš těšit
ze Svého nekonečného Míru a Blaženosti
zcela Sám,
zatímco mě,
mé srdce
a dokonce i můj dech mučíš,
proč bych měl zůstat zticha?

Ale jsi-li, můj Pane,
unaven,
pak Ti mohu ukázat
můj neprošený soucit.
A zítra,
během našeho společného volného času,
mohu řídit svůj vlak stížností
a svézt Tě
dále než nejdále!