Co potřebuji od Boha1

My všichni jsme hledající. To znamená, že všichni potřebujeme Boha, milujeme Boha a chceme vrůst do samotného obrazu Boha.

Když říkám: „Potřebuji Boha,“ co mám vlastně na mysli? Bůh je všechno, pravda, ale já potřebuji některé aspekty Boha víc než jiné aspekty — alespoň teď. Bůh je nekonečný, Bůh je věčný, Bůh je nesmrtelný. Bůh je veškerá Síla, Bůh je veškeré Světlo, Bůh je veškerá Spravedlnost, Bůh je veškerý Soucit, Bůh je veškeré Odpuštění — Bůh je vším. Ale prozatím potřebuji od Boha jen pár věcí.

Abych začal duchovní cestu, potřebuji Boha Odpuštění. Nejprve se musím zbavit své nebožské existence. Veškeré nebožské myšlenky a nebožské skutky, které mám v sobě, vše, co je ve mně neaspirující a neinspirující, musím odhodit. A k tomu potřebuji Boží Odpuštění. Nesčetněkrát jsem se dopustil himálajských omylů. Jestliže mi Bůh neodpustí nebožské věci, které jsem během let učinil, jak potom mohu kráčet po duchovní cestě, sluncem ozářené cestě? Jen pokud mi Bůh odpustí, mohu celým srdcem vstoupit do duchovního života. Abych mohl začít, potřebuji tedy Boží Odpuštění.

Když cítím, že mi Bůh ze své nekonečné Štědrosti odpustil, mohu myslet na Jeho další aspekt, a tím je Boží Soucit. Bůh mi odpustil; nyní potřebuji Jeho Soucit. Potřebuji Jeho Soucit, protože jsem slabý, jsem nevědomý a jsem úplným selháním. Vroucně si přeji něco udělat, něčeho dosáhnout, někým se stát, ale nemám schopnost udělat nebo vyrůst v to, čím se chci stát. Proto zoufale potřebuji Boží Soucit. Bez Božího Soucitu nedokážu ničeho dosáhnout a ničím se stát.

Poté, co se mi dostane Božího Odpuštění a Soucitu, potřebuji Boží Požehnání. Potřebuji Boha, aby mě shůry skrápěl svým nekonečným Požehnáním, tak abych dokázal uspět na bitevním poli života. Život je neustálá bitva, a pokud mám uspět, musím být zcela závislý na Božím Požehnání. Jen když Bůh požehná mé oddané hlavě a mému odevzdanému srdci, dokážu v životě uspět a činit pokrok na duchovní cestě.

Poté, co mi Bůh odpustil, nabídl mi svůj Soucit a skrápěl mě svým Požehnáním, musím neustále cítit Boží Lásku. Musím cítit, že Ten, kdo mi odpustil, ukázal mi svůj Soucit a požehnal mi, se o mě opravdu stará. Jen pokud cítím, že mě Bůh skutečně miluje, mohu mít pravé a trvalé štěstí. Stvořitel má ke svému stvoření veškerou lásku. Ale stvoření to velmi často necítí nebo si to neuvědomuje. Jelikož jsem částí Božího stvoření, cítit v každém okamžiku Boží Lásku je mou svatou povinností. Jen tehdy se pokusím stát se dobrým, božským a dokonalým, a budu se snažit potěšit Boha Jeho vlastním Způsobem.

Po Boží Lásce musím cítit něco velmi významného a velmi hlubokého, a tím je Boží Jednota. Boží Láska nestačí. Mohu něco nebo někoho milovat, ale možná jsem si s tím člověkem nebo s tou věcí nevytvořil jednotu, neoddělitelnou jednotu. Poté, co jsem pocítil Boží Lásku, si tedy s Bohem musím vytvořit vědomou, stálou a neoddělitelnou jednotu.

Abych měl vědomou, stálou a neoddělitelnou jednotu s Bohem, musím něčeho dosáhnout a něčím se stát, a to dokonalostí. Jak se stanu dokonalým? Dokonalým se stanu tak, že budu v nitru plakat, abych přijal to, co mě povznese, osvítí a zvítězí nad tím, co mě trápí a vyrušuje. Když budu plakat, abych přijal dobré věci a podrobil si špatné věci, Bůh se mnou bude spokojen. Jen tím, že budu těšit Boha, se mohu stát dokonalým.

V každém okamžiku jsem buď napadán špatnými myšlenkami, nebo inspirován dobrými myšlenkami. Jestliže jsem napaden špatnou myšlenkou, pokusím se ji odhodit. Jakmile jsem ale inspirován dobrou myšlenkou, pokusím se ji rozvinout a rozšířit. Když časně zrána začnu meditovat a přijde ke mně jedna dobrá myšlenka, pokusím se ji zvětšit. Řekněme, že je to myšlenka na božskou lásku — ne lidskou, emocionální lásku, ale božskou, univerzální lásku — „Miluji Boha, miluji celé Boží stvoření.“ Tuto myšlenku mohu rozšířit. Mohu myslet na lásku jako na svůj ideál, na svůj konečný Cíl. Jestliže tímto způsobem myslím na božskou Lásku, univerzální Lásku, transcendentální Lásku, ztotožňuji se s Cílem samotným.

Stejně tak, pokud budu rozvíjet své dobré myšlenky a odhazovat ty špatné myšlenky, když budu plakat, abych přijal božské věci a zvítězil nad těmi špatnými, pak ucítím, jak se v mém životě objevuje dokonalost. A jak se objeví dokonalost, mohu začít tvořit svou jednotu s Bohem a dosáhnout trvalého uspokojení. Dokonalost je předzvěstí spokojenosti. Než se stanu dokonalým, nemůže existovat žádné skutečné uspokojení, žádné božské uspokojení. Ale pokud jsem dokonalý, pak mě Bůh může učinit svým vybraným nástrojem. Pak může projevit a uspokojit Sám Sebe ve mně a prostřednictvím mne, a to je pravé, božské uspokojení.

Když mé srdce pláče jen proto, aby potěšilo Boha Jeho vlastním Způsobem, Bůh se může ve mně a mým prostřednictvím projevit. Když mě můj vnitřní pláč nese k Bohu, říkám Mu: „Ó můj Milovaný Nejvyšší, učiň mě svým dokonalým nástrojem.“ Když Bůh přichází ke mně, dává mi svůj veliký Úsměv — široký, oduševnělý, osvěcující Úsměv — a říká: „Mé dítě, učiním tě svým dokonalým nástrojem a zároveň v tobě a tvým prostřednictvím projevím Sám Sebe.“

Nejprve potřebuji Boží Odpuštění, potom Boží Soucit, pak Jeho Požehnání a nakonec Jeho Lásku. Teprve pak může v mém životě vzniknout dokonalost. Jakmile se objeví v mém životě dokonalost, mohu se stát jedním s Bohem a Bůh mě může udělat svým dokonalým nástrojem. Tehdy se mnou bude Bůh spokojen a já budu spokojen s Ním — můj život bude veškerým uspokojením, osvícením a nesmrtelným uspokojením.


  1. WING 4. Honolulu, Havaj, 16. března 1980

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Co potřebuji od Boha.Poprvé vydáno nakladatelstvím (knižně nevydáno) v roce 2016.

Toto je 489th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Co potřebuji od Boha, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »