Ve starých knihách se mluví o náma-rúpa, Jménu a Tvaru. Slova jsou náma-rúpa, že? Myšlenky jsou náma-rúpa. A teď, toto není skutečně Bůh. To jsou lidské výmysly. Význam je vyrobená věc. Ve slově samotném není žádná skutečnost, je to pravda?

Jak víte, studium sémantiky se tímto problémem velmi hluboce zabývalo. Víme, že většinu našich obtíží nevytváří slovo samotné, ale význam, který slovu přikládáme. Není to slovo samo o sobě, co má skutečnou hodnotu, ale to, jaký význam pro nás slovo vyjadřuje. Určitá duchovní slova jsou nabita významem či vědomím, které se v nich tvořilo po tisíciletí zvláštního duchovního používání. Když vstoupíme hluboko do významu takového slova a na vnější úrovni odhalíme samotný jeho dech a projevíme jeho vnitřní skutečnost, naplní se význam tohoto slova, uvnitř i navenek.

Duchovní přístup k problému slov je ten, že musíme jít od tvaru k Beztvarému. Prostřednictvím konečného musíme jít k Nekonečnému. Taková je božská logika. Na počátku má tvar nesmírný význam, nikoliv však nezbytně na konci. Pro začátečníka na duchovní cestě je tvar naprosto nezbytný; tvar je pro něj vším. A tak na začátku říkáme, že Bůh má tvar. Ale jde-li hledající hluboko dovnitř a vidí, že Bůh není lidská bytost ani mentální bytost, ale rozlehlé, nekonečné Vědomí, pokročí od tvaru k Beztvarému a dokáže cítit Boha jako nekonečné Vědomí. Pak pokročí za tvar k Beztvarému. Může získat nekonečné Vědomí, může cítit Boha, nekonečné Vědomí. Ale na druhou stranu Bůh — jelikož je Nekonečný — může být i konečný. Jinak by nebyl Nekonečný. Je Všemohoucí, protože dokáže existovat v malinkém atomu a zároveň v rozlehlém vesmíru.